Está mi suerte atrapada
en el ámbar del olvido.

Olvidar lo que fue
lo que es
lo que pudo ser.

Olvidar pensamientos en condicional
que se aferran como anclas
al submarino lecho del corazón.

Podría ser…

La necedad de los deseos
hiere la piel que se desangra.

Osud jako zalitý
v jantaru zapomnění

Nevědět co bylo
co je
co mohlo být

Neznat – kdyby
ty kotvy uvízlé na dně srdce

Kdyby…

Bláhovost touhy
zraňuje kůži která krvácí

(Ze sbírky Nesoulad poutníkům, překlad Violy Fischerové a Eleny Buixaderas)

Es el recuerdo
de un tren que se aleja
de unos ojos azules
de lo inevitable
Es la certeza
de desconocer el futuro
de echar de menos unos labios
de inventar otra piel
El vaivén del metro
no consuela del abrazo perdido
ni la voz de Szymborska
porque nada ocurre dos veces
Todo lo que amo desaparecerá un día
Entonces sólo permanecerá
el recuerdo de haber amado
O tal vez ni siquiera eso

Je to vzpomínka
na vlak, který odjíždí
na pár modrých očí
na nevyhnutelné
Je to jistota
neznámé budoucnosti
stesku po jedněch rtech
stvoření nové pleti
Kolébání metra
neuleví od ztraceného objetí
ani Szymborské hlas
protože nic se dvakrát nestává
Všechno co miluji jednoho dne zmizí
A tehdy přetrvá jen
vzpomínka že jsem milovala
A možná ani ta ne

(Ze sbírky Messaliny, překlad Denisy Škodové)

Llanto por Michal Velisek

La princesa
En la plaza de Carlos.
A las cinco de la tarde.
Pasea con unos libros y aire inocente
Pasea haciendo tiempo para un examen y nadie lo sabe
¿Cuánto tiempo tarde en elegir un banco a la vista del mundo,
sacar los apuntes y dar el último repaso?
(Qué nervios en la vida del estudiante,
el futuro tiene forma de número en una hoja de papel.)

La bestia
En la plaza de Carlos.
A las cinco de la tarde.
Pasea con un arma en el bolsillo y nadie lo sabe
Pasea con rabia en el pecho y nadie lo sabe
Pasea con odio en el costado y nadie lo sabe
¿Cuánto tiempo tarda en elegir una víctima,
en apuntar con el cañón a una niña que repasa su examen?
O te vienes conmigo o te meto una bala entre las costillas
(Qué difícil el rostro de la desesperación)
¿Qué siente ella cuando sabe que la vida descarrila y va a estrellarse?
Y el futuro ya no está escrito en una hoja de papel.

El caballero
En la plaza de Carlos.
A las cinco de la tarde.
Va a morir un hombre y nadie lo sabe
Pasea con afán de deshacer entuertos y nadie lo sabe
Va a rescatar a una princesa y nadie lo sabe
Porque no lleva armadura ni corcel
sino un cochecito de niño (de ruedas neumáticas y superplegable)
Pasea hablando a su hija como hizo ayer
como no hará mañana pero él no lo sabe

La tragedia
En la plaza de Carlos
A las cinco de la tarde
El caballero pasa junto a un banco
en el que hay una víctima y un bellaco
¿Cuánto tiempo tarda en dejar el cochecito
y acercarse a salvar a la estudiante?
¿Y cómo se rescatan princesas en el siglo XXI?
Acercándose y llamando la atención del cobarde
Perdone que le interrumpa pero secuestrar no está bien visto
Recogiendo el odio y las balas destinadas a otro cuerpo

En la plaza de Carlos
A las cinco de la tarde
Hay una huérfana en un cochecito (todavía no lo sabe)
Y llora
Que alguien le explique que no existe el destino
Sólo las míseras casualidades

Žal za Michala Velíška

Princezna
Na Karlově náměstí.
V hodině páté odpoledne.
Prochází se bezelstným krokem, s knížkami pod paží.
Prochází se, aby získala čas před zkouškou, a nikdo o tom neví.
Za jak dlouho si jen lavičku, na očích úplně všem, vyhlédne,
vytáhne poznámky a naposledy je projede?
(Život studentům ale přichystal nervy,
budoucnost závisí na podobě číslice zapsané na papír.)

Zvíře
Na Karlově náměstí.
V hodině páté odpoledne.
Prochází se a zbraň má v kapse a nikdo o tom neví.
Prochází se a vztek má v hrudi a nikdo o tom neví.
Prochází se a zášť má v boku a nikdo o tom neví.
Za jak dlouho si jen nějakou oběť vyhlédne
a zamíří hlaveň na dívčinu, která si jen opakuje na zkoušku?
Buď půjdeš se mnou, nebo ti vypálím kulku do žeber, ještě uvidíš.
(Zapeklitý je výraz tváře plný zoufalství)
Jaké pocity se v ní mísí, když ví, že život vykolejil a že se roztříští?
A budoucnost najednou už nepíše se číslem na papír.

Rytíř
Na Karlově náměstí.
V hodině páté odpoledne.
Má dnes zemřít člověk a nikdo o tom neví.
Prochází se ve snaze zmařit bezpráví a nikdo o tom neví.
Má už dnes vysvobodit princeznu a nikdo o tom neví.
Není totiž v brnění, nejede s ním oř,
Pouze maličkatý kočárek (s nejmodernější výbavou, superskládací).
Prochází se a vypráví své dceři, včera jako dnes,
a jak nebude moct zítra, ale o tom on neví.

Tragédie
Na Karlově náměstí.
V hodině páté odpoledne.
Ten rytíř prochází blízko, vidí lavičku
na které sedí vybraná oběť s ničemou.
Za jak dlouho jen nechá kočárek s maličkou,
vydá se na pomoc studentce a zachrání ji?
Jak se jen v tomhle století zachraňují princezny, odvahou?
Tak, že upoutá pozornost zbabělcovu, že se přiblíží.
Promiňte, ale dnes jaksi není v módě unášet dívky, co si čtou.
Tak, že člověk shrábne nenávist v kulkách, jinému tělu namířenou.

Na Karlově náměstí.
V hodině páté odpoledne.
Stojí tam kočárek s holčičkou osiřelou (o tom ona ještě neví).
A pláče.
Osud neexistuje, tak ať jí to někdo vysvětlí.
Že jsou to jenom zatracené náhody.

(Překlad Denisy Škodové)

Nacimiento

Imperiosamente
recordar
el dolor mezclado con sangre
y agua
y después
el alivio
deslizándose suavemente
Pez que se escurre entre los dedos
Tanta espera olvidada
en un instante
en el que todo culmina
y todo empieza
El cansancio y el asombro
a partes iguales
reciben a este ser
que ya estaba
ya era

Narození

Naléhavě
si pamatovat
bolest smíšenou s krví
a s vodou
a poté
příjemně se rozlévající
úleva
Ryba která klouže mezi prsty
Tolik čekání zapomenuto
v jediném okamžiku
v němž vše vrcholí
a vše začíná
Únava a úžas
stejnou měrou
přijímají tuto bytost
která už existovala
už byla

Noventa millones de mariposas monarca
muertas en Méjico
Parece una aliteración bromista
pero es una triste verdad
Lo oí ayer en las noticias
Montones interminables
de alas secas
tapizando selvas ya no tan vírgenes
con un manto sedoso y fúnebre
Guardemos noventa millones de minutos de silencio
Por cada una de ellas

Devadesát miliónů motýlů monarcha
mrtvých v Mexiku
Vypadá to jako vtipná aliterace
ale je to smutná pravda
Slyšela jsem to včera ve zprávách
Nekonečné hory
suchých křídel
potáhlo pralesy už ne tak nedotčené
pohřebním pláštěm z hedvábí
Držme devadesát miliónů minut ticha
za každého z nich

(Ze sbírky Koperníkovy hvězdy, Literární salon, Praha 2017, překlad Terezy Riedlbauchové a Denisy Škodové)