* * *

je ráno

to teplo tě oproti včerejšku překvapí
horko vydávajících se rukou a úst je ale také krásné
platí tu zákon o zachování energie
pro srpnová rána i tehdy, když hoříš

nechceš být monotematický, a tak si jdeš koupit květák
v tom malém krámku spolu lidé ještě jednají jako lidé
pozdraví se, usmějou, popřejí dobrý den

na třech balkónech visí barevné prádlo
žluté za tour
růžové za giro
rudé za vueltu

mají pravdu ti, kdo říkají, že svět je

je

* * *

je ráno

studené a mlžné
nesejde na tom, co včera stálo na protější straně domu
dnes tam stojí big sur anebo velká čínská zeď

hledal jsi v trávě čtyřlístek a nenašel
hledal jsi porozumění a našel východ slunce

malý bílý motýl sedí na klice od domovních dveří
zůstaň venku, můj milý příteli
nedej se spoutat vězením čtyř zdí

kdesi zaplakalo malé dítě
někdo ho utišil, zasmálo se
snad se přivinulo k mámě a už zase spí

svět je

* * *

je ráno

děti si venku hrají; na vlaštovky a na válku
na vlaštovky jim to jde o moc líp
po nebi pluje aero
na jih
do řecka, itálie, egypta
nese sny novomanželských cest, radosti, očekávání, iluse
úplně cítíš tu slanou vodu a vidíš divoké milování ve vlnách

sousedce, venčící psa, do dálky září krásné červené balerínky
řekneš jí: vy máte ale krásné boty
trochu se červená
šmankote, to mi ještě nikdo neřek’; ty jsou ještě po mamince
z jindřichova hradce
je jí asi pětačtyřicet

cestou v trávě jsem zakopnul o čtyřlístek
květák k obědu a večeři jsem zachránil

den voní čerstvě sklizenými poli
svět je

* * *

je ráno

a zebe do nohou
musí
i poušť potřebuje útěchu

lípy před domem se vydávají z posledního
ta malá zlatá srdce jsou všude
lásky je dost
stačí se sehnout a být tichý

začíná vuelta, nejkrásnější závod roku
je to zklamání
čekal jsi v buchtách povidla a hle, ona jablka

všechno je tak trochu jinak
ale

svět je

* * *

je ráno

básník vnitřních hloubek by napsal:
luny jas pobledl a paprsek slunce nad krajinou vůkol neržá

jako kluk ze dvorku musíš být pokornější
napíšeš:
je ráno

sousedé se celou noc vydávali ze svých citů
a do otevřeného okna ti mňoukali netopýři
pozval bys je dál, ale nemáš, čím bys je pohostil

vyšla krásná kniha pro děti
napíšeš o ní pár slov, aby lidi věděli,
že vyšla krásná kniha pro děti

na balkónech dozrávají rajčata

svět je

* * *

je ráno

voní barvami
to naproti v domě natírají fasádu

vlna erotických snů posledních dní je pryč
je ti to líto
byly to krásné sny, plné něhy, prostoty a akrobacie

chlapi na lešení si vyprávějí o životě
a jsou to příběhy námořníků

starý pán před domem tak jako každé ráno otírá své auto od rosy
má ho rád
tuhle lásku bych lidem přál

svět je

* * *

je ráno

trochu hranaté, i když hladí mlhami
paprsky slunce si hledají cestu ven
jsou tvým pravým opakem
ty hledáš cestu dovnitř

už i břízy jsou slabé
prosí o smilování nadechnout se

město ještě spí
z přízemního okna slyšíš hluboké zívnutí

když jsi jako kluk našel mušli, nenapadlo tě smýt z ní sůl
umyješ si tvář s dívčím políbením?
jak bys mohl

odkvétají bodláky

svět je

* * *

je ráno

to velké čisté ticho nad řekou bys básní jen pomačkal
nechej ho doznít a modli se

jen kousek opodál se ona a on vydávají ze své lásky
není v tom nic necudného
posvěcují den dlouhých stínů
jsou plaší a krásní

pole jsou uhlazená jako plátna na oltáři
vlaštovky vědí, že přišel čas

zdálky je slyšet umíráček
zvoní dlouze
nenaléhá a nezní smutně

svět je

* * *

je ráno

a studí
široko daleko je jediný pruh mléčného světla
zastavil se o betonovou zeď a vytvořil trojúhelník
stojíš v něm, drmolíš si to své óm a čekáš
na co vlastně čekáš?

žena tvého věku, kterou potkáváš se psem, sedí pod stromem na bobku a pláče
zeptáš se, slyšíš

děti namalovaly na chodník dvě srdce
to vyznání je krásné:
lenka miluje janu

doma tě čeká kniha / poklad

svět je

* * *

je ráno

stydlivy a plachy stojí lípy podél cest
javory s červenými listy svítí do bílé tmy a modlí se

modřinka si přisedla do trávy
místo vůně hlíny a macešek lepkavé ticho, sníh a mráz
dívá se smutně, neví, co říct

na okraji mléčné dráhy prý kvetou tulipány

ledňáček dole pod skryjemi bude dnes dlouho spát

svět je

* * *

je ráno

nebe je sytě modré jako květy jaterníku podléšky
velké kapky deště z nezbytí tě okamžitě promáčí
stojíš, oči zavřené, ruce rozpřaženy v kříž
ulice voní lipami
dobře se dýchá

v jeteli mezi domy tančí malá holka
honí se za motýlem
zahlédne konipáska a poskakuje spolu s ním

a není dnes slunečních bohů
ježíš nazaretský prochází poli
nezastavuje se, spíš utíká…
rád by, aby ho měl někdo za svého přítele
láskou ke své ženě, svému muži, dítěti, bližnímu

trochu pokašlává
spal v noci na dešti, hned vedle kostela
nikoho nezajímal
vypadal jinace

bůh, láska

svět je