Možná jejich vztah nebyl nikdy skutečným vztahem, možná se jen vynořil z nějakého strašlivého a současně nádherného básnického mýtu napsaného krví jejich života.

A určitou mytizující transformaci provádí básník i se svým vědomím, či dokonce svědomím, se svou pamětí.

Byla to tvá jediná báseň,
která se mi, očima cizince, nelíbila.
Působila kostrbatě, samý chladný verš.
Jako teorém pasti, sklopné – nastražené.
Viděl jsem to.
Spadla klec, a byla prázdná.