Narozeninové dopisy
Byla to tvá jediná báseň,
která se mi, očima cizince, nelíbila.
Působila kostrbatě, samý chladný verš.
Jako teorém pasti, sklopné – nastražené.
Viděl jsem to.
Spadla klec, a byla prázdná.
v dějinách naší země / přepadáváš vždy na jednu stranu / čtu knihu o stvořitelce od dvou žen
v púšti kedysi existovalo / obrovské jazero / dnes na tých miestach nachádzame / len maľby rybolovu
Podle snáře je vražda touha / vzdát se něčeho podstatného
Totožnost není nic jiného než pouhý zvyk, nepotřebný úkon, při kterém lživě prohlásíme před kteroukoliv ze svých podob: to jsem já. Zvyk, v němž domněle nachází existenci nekonečné množství bytostí, které nejsou.