Profil čísla
1|2020
Tvar_1_2020_archiv-1_page-0001

Ach, Fellini, to je prazvláštní magie každodennosti, jejíž humor i tragika se překlápí, nesena nevyčerpatelnou fantazií svého tvůrce, v cosi fantaskního, třpytivého a přeludného jako sám život.

Milí čtenáři Tvaru,

20. ledna by bylo sto let italskému režisérovi Federicu Fellinimu, a proto jsme první číslo věnovali odkazu tohoto velkého básníka kinematografie. Ach, Fellini, to je prazvláštní magie každodennosti, jejíž humor i tragika se překlápí, nesena nevyčerpatelnou fantazií svého tvůrce, v cosi fantaskního, třpytivého a přeludného jako sám život. Mám s Fellinim jednu osobní podivnou historku poněkud absurdního rázu. Fellini totiž souvisí s mojí dávnou konverzí ke křesťanství. Zní to podivně, vzhledem k tomu, že tento režisér kdysi pronesl výrok:

Zbožňuju katolickou církev, má úžasnou choreografii.

A že katolická církev v dobách jeho největší slávy mezi jeho fanoušky rozhodně nepatřila. Ale stalo se tak. Kdysi jsem viděl v televizi pořad o humoru v evangeliích, kde shodou okolností hovořil kněz, který mě křtil a mé rodiče oddával. Byl to legendární páter Reinsberg, významný intelektuál a svého druhu duchovní otec Tomáše Halíka. A ten v tomto pořadu pronesl enigmatické věty (cituji popaměti):

Vezměte si Felliniho film Cabiriiny noci, je o prostitutce, která nebyla ani hezká, ani chytrá, ani mladá, ale byla to lidská bytost. A o tom je křesťanství.

A tehdy mě křesťanství začalo zajímat. Tak jako Fellini. Nevím, zda by z toho ten starý kouzelník měl radost (no, náhled na církev jsem nakonec získal dost podobný).

Hlavním textem čísla je ukázka z rozsáhlého eseje Petra Krále věnovaného Fellinimu, který s přesností, hloubkou a krásou vnímání sobě vlastní dílo tohoto umělce evokuje. Felliniho také připomíná ukázka z textu básníka Prokopa Voskovce, který byl původně úvodem k jedné felliniovské biografii. I na tom je vidět, jak italský režisér této básnické generaci uhranul. S Fellinim úzce souvisí i neorealismus, jehož byl čelním představitelem, a tak se studie Vladimíra Novotného zaměřuje na neorealismus v literatuře. Ostatně v zázračné Eleně Ferrante, jejíž romány fascinují dnes celý svět, jako by cosi z neorealistického dědictví v současné době mocně ožilo. Když jsem se před pár lety toulal její Neapolí, a zvlášť jednou chudou čtvrtí, která se rozkládá pod vrchem, v jehož útrobách se skrývají rané křesťanské katakomby, nemohl jsem na Felliniho i celý neorealismus nemyslet. Stále vidím řeznictví s jednou visící šunkou ze stropu, kadeřnictví s jedinou oprýskanou židlí a jedním prasklým zrcadlem a partu školáků, kteří hrají fotbal přímo před kostelem. Celá Neapol mě svým chudičkým temným kouzlem očarovala.

V tomto čísle si připomínáme ještě jedno důležité výročí, 4. ledna uběhlo šedesát let od smrti velkého romanopisce a existenciálního myslitele Alberta Camuse, jehož dílo nám přibližuje esej Hany Bednaříkové. Camusův Člověk revoltující mě kdysi naučil eticky myslet, za to mu budu do smrti vděčný.

Když myslím na Felliniho i Camusovo dědictví, spojují se v mé mysli lyrické všední detaily a hluboká lidskost. Nuže, přeji vám do nového roku obojí: fantaskní krásu každodennosti i smysl pro lidskost, bez obojího život chřadne a umírá.

Šťastný nový rok!

AB
Rozbalit Sbalit editorial Adama Borziče

To hlavní

  • fellini_knezove
    Federico Fellini
    Petr Král

    Evropan Fellini (výňatek)

    Zatímco hollywoodští filmaři usilují – byť sebesnaživěji – jen o to, zbohatlicky si přivlastnit poklady, které jim jsou v podstatě cizí, italský režisér prozrazuje své sepětí s kulturou také nonšalancí, s níž se k ní staví.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 1/2020
  • Federico Fellini
    Ondřej Macl

    Felliniho duchové

    V tom dosud nenápadný Ohnisko, oblečený jako Minotaur, vyplivne do prostoru oheň! – Tvar ztrácí tvar…

    Beletrie – Drama
    Z čísla 1/2020
  • Federico Fellini
    Vladimír Novotný

    Neoreálie neorealismu

    Lze ale přiznat i zcela nerealistický sen: kéž by se učinil zázrak a souměřitelnou neorealistickou tetralogii či trilogii sepsala též některá česká spisovatelka!

    Esejistika – Studie
    Z čísla 1/2020
  • Joker

    Je pozoruhodné, jak hluboce mylný je tento Žižekův závěr, stejně jako je pozoruhodně mylný závěr levicového aktivisty a dokumentaristy Michaela Moorea, který chce pro změnu v Jokerovi vidět výmluvnou sociální kritiku a oslavu lidové schopnosti boje za lepší svět.

    Drobná publicistika – Úcta ke světlu
    Z čísla 1/2020
  • skupiny bytostí vklíněných do sebe
    propletená zvířata vzhlížející k měsíci
    krychle a hranoly věže a domy skříně a postele
    ve všech tmavých koutech dosahuje pářivost zvířat

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 1/2020
  • Byla to tvá jediná báseň,
    která se mi, očima cizince, nelíbila.
    Působila kostrbatě, samý chladný verš.
    Jako teorém pasti, sklopné – nastražené.
    Viděl jsem to.
    Spadla klec, a byla prázdná.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 1/2020
  • Matěj Senft

    Pohlednice

    už navždy
    budeš ve mně
    v semenu prý je duše
    kus tvého já i srdce

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 1/2020
  • Albert Camus
    Hana Bednaříková

    Pod sluncem Camusovým

    Jako by v podtextu Camusova skeptického obrazu modernity působila dimenze jiného času, který má svou osudovou neodvolatelnost v zákonech stálých proměn, jejichž součástí je i neuvědomělá nostalgie po rovnováze.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 1/2020
  • Člověk je oddělen od kosmu, rostlin, zvěře, od lidí i vlastního srdce, v jehož krvavých komorách nikdo nežije.

    Drobná publicistika – Sloupek
    Z čísla 1/2020

Další texty

Chviličku.
Načítá se.