Ivana Kašpárková

Nesuď se tak tvrdě, když jsi od přírody měkká

Podle snáře je vražda touha / vzdát se něčeho podstatného

Beletrie – Poezie
revue Ravt 20/2019

***

Své pokroky hodnotím

obětní symbolikou na oknech.

Vina čmuchá kolem jako špatně vycvičený pes.

 

Nesuď se tak tvrdě, když jsi od přírody měkká,

slyším slova atakovat mantinely mého světa.

 

Úděl se tváří jako usmíření.

Každé ráno při cestě do práce

se nelibě zdravím s minulostí,

cestou nazpět ji vítám jako jediný

světlý bod.

 

Dělí nás frekventovaná silnice:

převaděč na mě blýská zlatým zubem

a fosforeskující vestou,

i přes pokročilý věk flirtuje.

 

Láká mě představa vybočit

z předem naplánovaného směru

a přejít silnici se zavřenýma očima.


 

 

Rovina myšlení

Odpoutávám se od okolí,

momentálně se bořím do mentální činnosti

jako do čerstvě napadaného sněhu,

jenž na mé těžkopádné dotazy

odpovídá skřípavým odrazem samomluvy.

 

Dovednost dobře vyložit myšlenky

ještě neznamená umět soustředěně argumentovat.

 

Chce to cvik, léta praxe, přirozené nadání.

Postrádám vše, ale věřím,

že jsem nejvhodnější osobou pro samostudium.

A když ne, došlápnu si na sebe.

Zanechám trvalé stopy.

 

 

 

Vibrační rok šest

Tolik možností si zvolit!

Zkouška je podrobena všemu,

co jsme se dosud naučili.

 

Samozřejmostí se náhle stane

povinnost k rodině,

rozšířená za hranice

relativně malé části světa,

na níž jsme byli zvyklí.

 

Pomoc potřebným přinese tvůrčí inspiraci.

Dosažení rovnováhy bude za trest,

nebo za odměnu – podle toho,

na kterou stranu se rozpůlíš.

 

Lidé se prý v tomto roce zamilovávají,

ženy vdávají, mají děti nebo vnuky,

rok je to však smířlivý.

 

A především: ty jemné změny

ve vnitřní chemii

způsobí nečekané fyzikální vzorce.

 

 

 

Číslo osm 

Vyrovnaná osmička propůjčuje moc,

ale pokud se logicky nevysvětlíš,

neznamenáš nic.

 

Povolání, soukromý život, duchovní život –

není-li svatá trojice v souladu,

je třeba se něčeho vzdát,

lépe si zorganizovat čas,

osvojit smysl pro suchý humor.

 

Aby tvá nedůvěřivost nepřerostla v paranoiu,

přijmi ostatní jako něco,

co k tobě nepatří.

 

Jako správný pozorovatel,

jenž sám není viděn,

propadneš závislostem všeho druhu,

protože vnitřní síla je trochu slaboch.

 

Sebemenší úspěch je dokonale vyvážen

všudypřítomným strachem.


 

 

***

Strach je nedělitelná jednotka,

neschopnost spojit se do dvou bodů,

ztotožnit se s přímkou,

s každodenním vcházením do místností.

 

Oknem z ulice vypadají,

jako bychom v nich zašli příliš daleko,

jako by jen nemístně komentovaly

naše záclonami znetvořené pohledy.

 

Teprve s každým opouštěním

si odpouštíme pocit, že jsme byli

vždycky trochu horší než ostatní.

A je to úleva jako zabouchnutí dveří.

 

 

 

Vražda

Bodám poprvé,

ale je v tom profesionální zručnost.

Tělo pak schovávám do svých věcí –

tam už dlouho nikdo nehledal.

Zúčtování s večerem se děje skrz

ozvěny špatných návyků.

Pomalými kroky se blížím na scestí

amputovaných smyslů.

Odteď už budu jen otázkou času.

Vraní pokřik promítnutý do snu

je jako řev nevidomých,

kteří vytušili realitu zakopnutím

o její práh.

 

Podle snáře je vražda touha

vzdát se něčeho podstatného.

 

 

Chviličku.
Načítá se.
  • Ivana Kašpárková

    (1983, Hodonín), básnířka. Vystudovala na Ostravské univerzitě učitelství českého jazyka a občanské výchovy. Své texty publikovala v literárních časopisech: Almanach Prowincjonalny, Tvar, Weles, H_aluze, literarni.cz, Host, Ilegalit aj. Je finalistkou literární ...
    Profil

Souvisí