Vzkaz budoucím
Nad Alpami namalovala jsem si rtěnkou ústa / abych se těm kamenným strážcům co nejvíc zalíbila
Nad Alpami namalovala jsem si rtěnkou ústa / abych se těm kamenným strážcům co nejvíc zalíbila
Wakatanka
1.
Zeptala jsem se tě, kde rostou hřiby
a ty že jsi tady chytal štiky
A jednoho dne místní hospodáři
zasypali potoky vápnem
a vápno vyčistilo tůně
aby v nich mohli být jen kapři
A ty jsi Wakatanko brečel
A pak jsem se tě zeptala
proč ta půda v lese
kde tolik stromů roste
šustí pod nohama
A ty Wakatanko jsi řekl
že hřibům se tu daří
a našel jsi hned jeden zpola okousaný
z půdy kolem načechraný od prasečích labužníků
kteří tu byli první
A když jsem se tě Wakatanko zeptala na člověka
Řekl jsi
veselá je cesta
pro každého, kterého pravda svírá
v teplou náruč léta
2.
Wakatanko, který škvíry domů obýváš
Když zatrhnout chce ti žena další láhev piva
O čem rozjímáš?
Křik jestřábů nezastavíš
Vidíš strakapouda?
Vyběhl z větví jak z útulků pro psy
Skáčeš pak do rybníka
Aby se ti ryba na pozdrav do lýtka opřela
má tolik síly div, že tě nepovalí
takový kapr, kapr malý
A když už si zvykneš
i na nové zátarasy proti povodním
uvidíš volavku která letí na Cestu do pravěku
hold z vyschlého jezera nevystoupíš
a když tak s modravým jílem mezi prsty
Vzkaz budoucím
Stromy malujte tak jak rostou
zezdola nahoru
Porušíte jinak jejich tektoniku
To je zásada
pro jakoukoliv rostlinu
Je to stavěné na akvarelových finesách
Tady aby člověk zasadil strom
musí mít odšlapáno¨
Matrix
Jsem jako ta matka,
které kolečko od kočárku sjelo
mezi drážky na kolejích
a protože se blížil vlak
lomcovala s ním
tak nějak ohleduplně
aby se dítě v kočárku
přeci jen neprobudilo
Z letadla
Nad Alpami namalovala jsem si rtěnkou ústa
abych se těm kamenným strážcům co nejvíc zalíbila
jen na jejich názoru mě záleží
na jejich špičaté odpovědi
vrcholcích pokryté věčným sněhem
Ovšem v hukotu krovek i poryvech větru / rozeznáme jen dvě černé propasti a / dvojitou měkkost
Reflektor je velké světlo, / takové, co ve tmě kvetlo, / když stavěli vedle dům.