Do pekla už si to vesele šinu
Bůh řeší s Ďáblem další z půtek. / Lze býti vězněm bez cely?
Bůh řeší s Ďáblem další z půtek. / Lze býti vězněm bez cely?
* * *
Už i ty, Charóne, musíš mít EET?
Plavba je zdlouhavá, tak si čtu v Leu.
Jaký pas? Nestačí občanka?! Neklete…
Podsvětí fakt není součástí EU?
* * *
V lednu se tělo mé už sotva plazívá,
bojuju s chladem jak Anglie s Walesem.
Letošní zima je obzvláště mrazivá
– stopil jsem dřevo, co na rakev měl jsem…
* * *
Nechci být pán měst a vísek,
žiju jenom rádoby.
Jak pštros strkám hlavu v písek,
jímž se myje nádobí.
Osud mi být Faustem zatrh,
smutně vzhlížím ke stropu.
Bojím se jít s kůží na trh,
prodávám ji v e-shopu…
* * *
Smrt, to je Hotel Ritz, Život jen hostel.
V IKEA koupil jsem smrtelnou postel.
Zubatou chlácholím: „Momentík, madam…“
– Je mi sto třicet let, pořád ji skládám.
* * *
Čekal jsem potíže. To by šlo moc hladko…
Proč se vždy na dárce nevděčně plive?
Přála sis pod stromkem přítulné morčátko.
Měla jsi upřesnit, že má být živé!
* * *
Mé milé po víně zrudnuly tváře.
Šeptá mi: „Chci to na misionáře!“
Podléhám moci těch lechtivých svodů
– beru si Bibli a svěcenou vodu.
Pomohlo šampaňské či vonná svíčka?
Má milá chtěla by teď „na koníčka“.
Tak se jdu do toho pořádně obout
– vyndávám ostruhy, bičík a chomout…
* * *
Oblékám rubáš – svou jedinou róbu.
Záchvaty smíchu má zástup mých plaček.
Prý tu teď obchází vykradač hrobů!
– V tom mém mi z lítosti nechal pět kaček…
* * *
Tak už i v peklo přišla zima?
Vše spěje k svému závěru.
Beránek Boží hříchy snímá
na digitální kameru…
* * *
Bůh řeší s Ďáblem další z půtek.
Lze býti vězněm bez cely?
Dál v alkoholu topím smutek,
i když jsem celkem veselý…
* * *
Koupil jsem rybičku, byť zvěř je škodná,
a taky akvárko. Podleh jsem svodu.
Pakliže rybička bude moc hodná,
časem jí napustím dovnitř i vodu…
* * *
Povídám Viagře: „Zvládnem to, šmoulo, že?“
Možná i ArginMax našel bych v domě…
Žena mi skonala uprostřed soulože
– v orgasmu, asi tři hodiny po mně.
* * *
Unaven mluvením vydávám skřeky.
Ne, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky!
Do pekla už si to vesele šinu.
Též dvakrát nestoupneš na stejnou minu…
v púšti kedysi existovalo / obrovské jazero / dnes na tých miestach nachádzame / len maľby rybolovu
Podle snáře je vražda touha / vzdát se něčeho podstatného
Totožnost není nic jiného než pouhý zvyk, nepotřebný úkon, při kterém lživě prohlásíme před kteroukoliv ze svých podob: to jsem já. Zvyk, v němž domněle nachází existenci nekonečné množství bytostí, které nejsou.
Nad Alpami namalovala jsem si rtěnkou ústa / abych se těm kamenným strážcům co nejvíc zalíbila
Ovšem v hukotu krovek i poryvech větru / rozeznáme jen dvě černé propasti a / dvojitou měkkost