Tak došlo v oranžérii k objevu kostry
kdysi zakopaného člověka, ovinuté řetězem.
Tyto ostatky byly posléze řádně podle ritu
pohřbeny a hle – nočnímu lomozu byl konec
vděčný Scipio vyplatil Athenodorovi
několik talentů ve stříbře.

A zase podzim
pořád dokola na tom samým místě
a stejně se nic neděje.
Nic jsem nesázel sklízet nebudu
každej si hrabe listí co mu patří.

trsy bříz jako kytice zastrkané do hřbitovních váz
na historické kosti zmrzlé místy zasněžené pole
tolik podjezdů nadjezdů a přejezdů zdolává vlak
lámu se jako květ s příliš těžkou hlavou
lámu se dozadu a zbytkové teplo kolem vytváří malý
rybníček roztáté vody

zapiš ten okamžik
zpopelni se v této básni

Ňák nás všechny dostala
Tahle vyjebaná doba
Nakupujem knížky
O tom jak nenakupovat knížky
I poustevník
Lítá letadlem a kliká na Facebooku

Radost nám neznámá
v tobě plane – poznání!
V prsou sídlo má,
vysílený stesk ze zoufalství tmy…

Zase si stoupli a narovnali se, jako když přijeli dopoledne a zírali na vodu, na druhý břeh a na pár lidí, co tam procházelo, a pak se Tomáš podíval na zem a na flašku na zemi. Odšrouboval jí víčko a napil se. Položil ji zpět a ve svém předklonu si všiml páru lilií, bílých lilií.

Před vchodem si nasazuju roušku. Děti nemusí. Rodiče by měli, ale tady se to neřeší. Než odložím bandasky s jídlem do určené přepravky a zkontroluju věci na převlečení, Heda je pryč. Hledám ji po celé zahradě, abych se s ní rozloučil. Najdu ji, jak visí hlavou dolů, nohama zachycená za větev nějakého stromku ve společnosti dvou dalších malých slečen. Dívá se na mě s výrazem, ve kterém čtu: „Tati, co tu ještě děláš?“

Nejčastěji je však městem beze jména. Čili bez vlastností. Ze dvou třetin (někdo by řekl, že ze sedmi osmin) se ještě pořád skládá z nepochopitelné a omšelé zástavby Horodockého, Žovkivského a Lyčakivského předměstí. Z jakých let, časů a epoch pochází? Předválečných, či poválečných? A pokud poválečných, o kterou válku jde?