voda v krajině

sucho k nám přichází
neviditelnými cestami

nakonec došlo i na nás

z rukávu vytáhnu
recept na umělé slzy

rozkapanýma očima
snažím se na to dívat
z té lepší stránky

* * *

stíny jurských útesů
bloudění času
jabloňovým sadem

Mariánská

alpinské předjaří
zaselo do hor
stříbrné vlasy

blýská se na krušné
časy, svatý Jáchyme,
ve vínku vezdejším
Maria panna
má temnou tvář
kovový lesk
a uranovou
svatozář

* * *

střízlivím
piješ
to přesycené nic
když odcházíme

* * *

(Elimu)

do toho dubnového dne
zapadlo slunce
už mnohokrát
nelepší se to

Šlo o svrchovaně sváteční chvíli

místo otce tam byla nemocniční kaplanka
mluvte Sluch odchází jako poslední
už to brzy přijde řekla
než odešla
sedla jsem si k posteli
světlé záclony jemně provívaly
něco jako duši ven z místnosti
do slunného odpoledne
mluvila jsem
slova přecházela v modlitbu

světlé záclony vše jemně provívaly
když bylo po všem přišla sestra
máte kuráž prohlásila
pokud jde ale o smrtelnou postel
každý má kuráž
ten co tam je i ten co u ní není

světlé záclony jemně provívaly
svrchovaně sváteční chvíli
nikdo si toho ani nevšiml
vedle na posteli seděla žena
a klátila nohama
neklať nohama říkávala babička
kopeš hrob svojí matce
klátila nohama a četla si Blesk
vůbec netušila
kolik uhodilo

Zrání

(Josefu Sukovi)

bílé vlasy mi ladí
s barevným listím

* * *

vesnický dvorek
lampy černého bezu
svítí na cestu

* * *

(Tomáši Královi)

vřískání koček
roztíná noční ticho –
katana lásky

* * *

kouříme spolu za stodolou
já a dvě
staré kopřivy

Hodiny vesnického soubytí

byl to tehdy báječný nápad
pořídit ke starému zvonu
do kapličky na návsi
hodinový stroj
i sbírka se povedla
nakonec přispěl každý
ať není před sousedy
za největší držgrešli na vsi

po slavnostním křtu
starým páterem Brandejsem
utužily vesnické vazby

lidé se začli tajně scházet
a stěžovat si jaký to dělá bordel
když to tam furt zvoní

Synova báseň

já mám covid
ty máš covid
můžeme se objímat

Před odletem

na Piazza Antonio Gramsci
rádi se houfují starci
říká se tomu plácku
náměstí zvadlých ptáčků

V poezii je každý prorokem

jeden verš má podle Paula Valéryho básník zadarmo
Ondřej Hložek v dnešní době nedoporučuje psát o Rusku
podle Alžběty Johanky Petrové v básni musíš cítit napětí
nesmí to bejt moc doslovný radí Honza Spěváček
hlavně to nesmí bejt angažovaný říkaj skoro všichni
kromě Marie En
podle Lenky Kuhar Daňhelové se to musí nechat uležet
a nesmí se to brát moc vážně dodává Luboš Snížek
jsou to jenom básničky
Mirek Fišmeister nemá žádnou radu
prej tomu vůbec nerozumí
prostě píše co mu diktuje Múza
Hruškova poezie vyžaduje minout se přesně
Holmanova báseň je modlitbou
která se zbláznila
alfou a omegou básně je inspirace
chce to dobrý (ideálně spirituální) motiv
ale Ježíš… kde je?
Ježíš si podle Parry na chvíli odskočil
na kříži visí jen cedulka „PŘIJDU HNED“
už se ti podařilo nasrat i Patrika Linharta
a pořád nemáš nic
ve skupině Poezie pro každý den se bouří
TOHLE NENÍ POEZIE!
když už jde opravdu do tuhého
přichází Jaroslava Oválská
s nabídkou básnického poradenství
cena dohodou
hlavně se s tím moc nesrat
říká Karel Škrabal
a nešít to tupou jehlou
dodává Marek Timko
Jiří Borovec by to proškrtal

když to všechno klapne
bude to vybroušený
jako diamant

Legenda o básnících

ten Mirek Fišmeister – to je výborný básník
jojo, výborný – možná úplně nejlepší
i když – já těm jeho básním moc nerozumím
já taky ne

ale to nevadí, ne?
nevadí