* * *

Od doby co mi umíral otec
nespím jako dřív

Chybí mi ten spánek
i on

* * *

Otec s mým spánkem
prohání se prériemi
a poslouchají Duo Červánek

* * *

K podzimu míří k Ascaloně
zatímco já
marně se do tmy otáčím
jak pomalu rožněný vepř

* * *

Taky mi ráno slzí oči
samy od sebe

Dřív se to dělo babičce
potom ji zastoupil on

Teď když tu nejsou
musím zas slzet já

* * *

Otec měl kulatá záda

Za nocí slyším
tohle dědictví výt:

„Vem si mě! Vem si mě!“

Každého rána
hůř je odmítám

* * *

Taky mám studené nohy
když v noci bdím

Vzpomínám na otce
jak ten spal

Zpod peřiny nečouhal
ani kouskem ven
–
Jen ze smrti
vždycky se nějak odkope

* * *

Našel jsem otcovu kazetu
v jeho magneťáku

Unavená hlava
v noci mi sama pouští
Elvise

* * *

O tom
jak mluvil ze spaní
mluvit nechci

Leda ze spaní

* * *

V noci se mi často tiskne k noze
bílý kocour – díra do tmy
do Nespánku

jen díky němu ještě vím
že tam pořád jsem

* * *

Ještě si vybavím
jeho spací noru

Přes den se v jídle nimral
Ve spánku zhltal všechen vzduch

malý kluk se tam ráno bál

* * *

K Bohu se otec nemodlil
věřil jen na psyllium
Každý večer chodil k přijímání
ráno pravidelně na mši

* * *

Jen zaplňujeme místa
po těch co odejdou
jako tajenku
Každé políčko které nevycpeme
je malé vítězství

* * *

Na konci bylo jedno jestli spí
Byl tak hluboko
Já zas daleko

To poslední vynoření
jediného oka až ode dna
dvakrát zářivějšího
protože plného smrti
obloha v hlubinách
bylo jak volání sirény
do Nespánku

* * *

Usnul den po Dušičkách