VI.
není pravda, že sem přicházíme žít, jenom zde spíme, jenom zde sníme
jako se luk napíná jen z jedné strany
kdežto z druhé se láme
tak do snů se vstupuje jen v prochcaném dětském pyžamu
a vzpomínky hlídá matečný arachnid vědomí
krizová výprava do země za vagínou
hřebelcování systematického masa
známý stín vržený neznámým tělem
děloha je nejlepší přítel člověka
avšak není strašnějšího údělu než stát se synem
doživotní hra na třetího
agresivní morfologie nechápavých palců
budiž posvěcena rituální nečistota dětství
tětiva tuhne jako zasolený pupečník
luk se z jedné strany napíná až k ochabnutí
a z druhé jej láme nedětská ruka
VII.
vzali jste nám barák vezmeme vám město
zatímco sebelítost uplatňovala své cestní právo
spustil se mimoděložní pohon
sdružený živel případku a projekce
nikoli aby ale protože
nikoli ale ale kvantová menstruace výčitek
útržky snů v limbu předvědomí
zcizené jako podíl na mateřství
podzemní ještěr deklinuje vaječníky
jazyk plazí středem
u nás v hlavě se tomu říká zrada
masturbace prohlubuje absenci
akcesorní významy vydávají počet
kam se nedohlédne tam se probrečí
bezchybné salto do plodové vody
vzali jste nám dělohu vezmeme vám svět
VII.
jsem na horách mám sex s Terezou a Markem
šedý kocour se zastavuje vždy až za propastí
plnou pečlivě orchestrovaných zapomínek
trvale svolný k nesymbolické kastraci privilegovaných
únik nabývá účinku ke dni útěku
útěk nabývá účinku ke dni útoku
obojí je obojí
běžec neběžec živec neživec
zrychlený jazyk zpomaluje svět
stín začíná tam kde končí matka
ústřel paměti podchycený tápajícím ukazováčkem
sálající hermetickým patosem dětství
přesahy získávají status dekorací
objekt je střežen psem subjekt je střežen kocourem
nesymbolický kastrát na mě křičí ze snu
že život se dá prosrat nebo promrdat
IX.
Lucie spí na chatě pod peřinou na které spí obrovští sršáni
analýza je nepřítel státu
dítě je tvořeno proteinem a pádovou koncovkou
když není kam uhnout je třeba se propadnout
dosycení je nepříčetně dostupná děvka
lyrika je prdel přistižená při činu
toto je útok nikoli útěk
toto je pomsta na bezmoci dětství
toto je pochodeň zapálená proti paměti
nechť mi ctihodné metafory vylížou sítnici
co si strčíš do jazyka to najdeš pod peřinou
had ve skleníku se živí bezuzdnou sebekonstrukcí
dále jen jako šedý kocour
kdo chce přeskočit propast ať se zastaví
kdo chce vyhladovět bezmoc ať rodí maso
kdo chce spát pod peřinou ať si sedne
X.
možná že život je jen sen a na konci vede cesta ven
všechno je právě tak směšné jak se zdá příteli
z nosu ti kape ústřední motiv
závora je nastřižena jako hráz
mikronarativ se hroutí v pointu
na koho ukážeš ten přijde na řadu
některé linie podléhají zkáze a jiné syntéze
kdes nechal sen tam najdeš infinitiv
hra na třetího nemá vítěze
mířící prst se ztrácí v dlani
nesouvislé body se hroutí v obrys
smečka šedých kocourů se neslyšně blíží
příští stanice
nádraží Holešovice
v podchodu hoří pochodně
a poslední verš rozhodne
První část skladby „Nádraží Holešovice“ jsme publikovali v Tvaru 15/2015.
Chviličku.
Načítá se.
-
Ondřej Hanus
(1987), je básník a překladatel. Pochází z jihočeských Nemějic, žije v Praze. Vydal tři básnické sbírky: Stínohrad (2008), Výjevy (2013, Cena Jiřího Ortena) a Volné verše (2017; nominace na cenu Magnesia Litera). Přítomné básně ...Profil
