v sobotu při obědě / sežeru tvou smrt

Co oči upřeně na sebe pohlížely…/ Tak dlouhou chvíli setrvaly těsně přivinuty/ Nehybně stojíce uprostřed spěchajících chodců// Zatímco vlečné parníky houkaly na mohutné řece/ A co vlaky pískajíce přejížděly sem a tam po železných mostech

Desátý den karantény / si přinesla do pokoje sněženky.

Projíždějící hosté projíždějí: když na matraci / ležím sama, nevrže, ale je o sedmatřicet stupňů studenější.