Severní spojka

Mikimu Borsikovi s láskou

V místě, kde sis mě posadil za krk, se Dunaj poltí na dvě ramena,
už bylo léto, takový červen,
ale tón mluvy a vzduch byly dost podzimní.
Tou dobou jsem svou dceru nikdy neviděla déle než dvě noci;
denně jsem střídala role a výslovnosti.

Těžko bych mohla říct, zda jsem ti
seděla za krkem jako matka, nebo jako dcera.
Bylo krátce po půlnoci, nebo už svítalo?
Z té modré šňůry nad stromy,
k níž byla přivázána noc, to nešlo vyčíst.
Nesl jsi mě beze slova.

Když jsem se dívala, svírajíc stehny tvůj krk,
na neproudící vodu, vzpomněla jsem si,
jak jsem ti na zpěněné okružní třídě vyprávěla o vymáčknutí hlavy.
Nasadím ti korunu,
řekla jsem si v duchu, ale tys tenkrát už polykal metry nad souší,
která se nepočítá.

*

Když pláčeme, snadno se nám zvýší teplota. Můžeme tomu říkat láska:
vezme se na ni sklenice vody a hotovo. Horečka do rána ustoupí; tělo produkuje hormony,
tehdy jich je vždycky nejvíc.
Přecházet se tedy musí v noci.

Vyšlo v časopise ÉLET ÉS IRODALOM, 12. prosince 2014.

Orientace v nouzi

Nesledovala jsem silnici, tvoje roztažená stehna,
tvoji ruku na šaltpáce a dítě ve zpětném zrcátku taky ne.
Sledovala jsem mrak, tu trombotickou žílu na modrém srdci oblohy,
jak se roztahuje, chce explodovat, a přesto se od něho vzdalujeme.
Nevadí, že jsi cizí, já tě pohladím,
skvrny na tvé hlavě, právě ses vrátil z rakoviny,
jako by to byla nějaká podřadná práce.
Měla bych tě znovu porodit, abys konečně pořádně zaplakal,
když tě tluču.
Já si nechtěla povídat,
jenom jsem k řeči hledala nějaké znamení,
nějakou tabuli, abych věděla, kam zabočit,
když ptáci sezobají cestu vedoucí domů,
ale přinejmenším domů, to jedno slovo.

Vyšlo v časopise ÉLET ÉS IRODALOM, 12. prosince 2014.
Saint-Malo, Francie

Pohodlné odpovědi na téma strach

1

Sny o zhrudkovatělých ústech
začínaly pokaždé ve sklepě.
Vám jako pachateli jsem nic netušíc tykala
a po jistém odstupu opět přišel čin.
Z mých útrob se tak staly zadělávané droby.

2

Měla jsem tě volat při každé sotva znatelné předzvěsti?
Dívat se po probuzení na událostmi poskvrněnou stěnu.
Heleďse, nešťastná jsem byla tady, a když jsem myla okna,
bezútěšně pršelo.
Jestli jsi rozsekal dveře dřív, nebo až později,
to tak těsně svázaná nedovedu říct.

3

(Legenda ze Stalinova města)
Nejdříve odříkat, jaké má odpověď pozadí:
trávy, stromy, vodojemy, stromy.
Z letošního srpna se vyvařila všechna
vlastní šťáva: zkazil se nebo jsme si ho zase zkazili.
Jen vodojemy na obou koncích města jsou pevné.
Navzájem si důvěřují.
V desátém roce po pádu socialismu
si na jedinou noc vyměnily místa.
Sledovat jiné není o nic lehčí: na ulici jsme
oběťmi nebo obecenstvem divadelní scény.

4

Bylo hezké se tu bát, bez tebe.

Uveřejněno na kulter.hu, 21. září 2014.

Nejdelší měsíc

Tento dům není na prodej. Je čerstvě natřený.
Zadní pokoj se zdá být tichý, ale časem zažiješ
ty šramoty nepochybného původu, manžel není víc
než odborný termín: cizí těleso v posteli.
Tady je v jednom kuse večer.
Na tuhle okenní tabulku jsem po hádce nakreslila své plíce.
Na pokažené věty musí přijít čerstvý vzduch.
Vykloním se. Abych se podívala, že tamto je Mléčná dráha; chtělo by to
něco pradávného a čistého, ale tání všecko zkazí:
krajina se prodře jako příliš často gumovaný papír.
Pak následuje dlouhá chodba promíjení, dávno po půlnoci.
Naproti je kuchyně.
Kolik let si musím ještě odpracovat s rukama v dřezu, abys pochopil,
že jsem byla vždycky jen nájemnicí.

Vyšlo v časopise MOZGÓ VILÁG, v říjnovém čísle r. 2013.
Redon, Franciaország

Výlet

Z poslední rány se bez povšimnutí
odloupl strup, já se odtud nikam
nemohu hnout, jen mi dál roste břicho
a do rána porodím malého blonďáčka,
toho z prolézačky na hřišti viděném jen ve snu.
Někdo sem v naší poposlední noci spouští
na provázku měsíc.
Ale on to vlastně není měsíc,
jen světelná reklama z jeřábu na prázdném pozemku
naproti. Vzdálená hvězda nad domem zdobeným lesklými
polokoulemi se umaže: skoro bys přehlédl
její mrkání.
Projíždějící hosté projíždějí: když na matraci
ležím sama, nevrže, ale je o sedmatřicet stupňů studenější.
Víš, nikdy jsem ti to neřekla, ale jako by se láska dala
měřit stupni, intenzivní láska, organela,
sama šťastná mitochondrie.

Vyšlo v časopise ÉLET ÉS IRODALOM, 22. června 2012.