I proto volbu poroty Ceny Jiřího Ortena neváhám označit jako silnou, ne nutně správnou – k tomu nám schází sdílená kritéria –, ale oprávněnou a přínosnou.

Literatura přežije války, pandemie i současný zoufalý nedostatek papíru a tonerů do ofsetových tiskáren, Svět knihy bude pukat ve švech ještě mnoho let, knihy budou plnit pulty knihkupectví, autoři vykřikovat oceňovaná slova a kritici je mnohdy trhat na cucky. A tak to má být. Možná by však stálo za to se v dnešní hektické době na moment zastavit a uvědomit si, díky komu je to všechno možné, kdo že to za oponou tahá za nitky.

Předně nutno podotknout, že Světu knihy patří ohromný dík, jmenovitě jeho dramaturgovi Guillaumu Bassetovi. Ten před rokem inicioval pozvání devadesátiletého kmeta Alejandra Jodorowského, který z Chile do Čech v rámci festivalu zavítal až letos – nejen díky tomu má program světový záběr i věhlas; ještě když přičteme peruánského romanopisce a nobelistu Maria Vargase Llosu nebo francouzského konzervativního myslitele Alaina Finkielkrauta.