Věděl to i Nietzsche, který svůj boj zasvětil jedné obzvláště důsledně prosazované fake news: představě, že existuje Bůh – jen jeden jediný všemocný Bůh, Bůh mimo čas, Bůh trestající zlé, respektive ty, které za zlé považujeme, a odměňující dobré, tedy nás.

Minule jsem na této stránce poznamenala, že drogy a klišé představují dva žánry, jak zvládat prohry.

Radikální umělec se zavazuje znovu a znovu podstupovat pouť do hlubiny. Tato cesta ale nemá konec, na jejím konci není zpráva či informace.

Tradiční protiklad vize a intimity – nebo též zázračnosti a banality, o nichž Král uvažuje týmž dechem – zde mizí ve sdílené situaci, jejímž možným jménem je průzračnost.

Vymrštit slova proti nesmyslnosti života, rozžhavit je na nejvyšší míru, neodmítnout předem sebepodivnější obraz, je heroický čin.