Komisař Ujlaky-Férfinský hleděl na závoj
točící se ve víru
v kalné řece pod šedým mostem,
z jehož oblouků pomalu odkapávala
jakási špína.

Přišlo mi to nespravedlivé, byl jsem vnímán v prvé řadě jako syn Ivana Wernische, i když jsem ho vlastně neznal. Naše básně byly automaticky porovnávány, hovořilo se o mém ovlivnění. Ale to ovlivnění bylo vždy velmi diskutabilní. Já ho neznal, já si ho odpíral!

Zapadlo rudé slunce,
zemřelo.
Někde v nejhlubším nebi
rodí se však slunce nová.