Případ násobné vraždy

Komisař Ujlaky-Férfinský, specialista
na jednoduché úkoly,
švihá vycházkovou holí a pod vousy bručí si:
„Násobná vražda,
jedna mŕtvola na Kočišovských lúkach,
dve mŕtvoly pri Pakostovej búde,
tri v Činčalovej jame,
bojím sa pomyslieť, čo bude v Kostených Domčekoch.
Toto nie je nič pre mňa.“

Na telegrafním sloupu sedí černý hrkavec
a hrká.
„A pokolba az egésszel,* do pekla s takým pachtením!“
odpovídá mu komisař.

_____________________________________

*K čertu s tím vším

Noční případ

Komisař Ujlaky-Férfinský má po službě,
leží na lůžku pod kostkovanou dekou a civí do tmy.
Za oknem úplný měsíc.
Tu odkudsi od kamen černá postava vstává,
jež právě se tam zhmotnila.
Postel vrže a do ticha zní komisařův hlas:
„Obráť sa na druhý bok, satan,
keď už si sa rozhodol ležať so mnou na jednom lôžku,
nechcem sa do tvojej tváre pozerať!“
Rohatec otáčí se ke zdi.
„Aludj, sátán, aludjál,
aludj, ingó-bingó, kicsi rózsa bimbó!“*
Tichá noc vše objímá.

_____________________________________

*Spi, Satane, spinkej,
spi, ladně se kývající růžové poupátko!

Případ tajemného světélka

Komisař Ujlaky-Férfinský pozoroval s odporem červené světélko
planoucí přízračně v zahradě dámského spolkového domu.
„Bludička táto je zjavom vzrušujúcim,
lenže čochvíľa zapaľuje kríky, stromčeky aj veľké stromiská,
na popol premenila altánok aj tienistú pergolu.
Po celej záhrade zostávajú po nej akési ohnivé omrvinky a cencúle.
A ja kvôli tejto kreatúre nemôžem doma spať,
ďaleko, ďaleko je posteľ s hodvábom a mušelínom,
do ktorej by som sa zababušil!“
Komisař pozoroval rejdy záhadného světélka již třetí noc,
vyzbrojen vědrem vody a modlitební knížkou.
„Truľo sprostý, te légnemü, piros gazember!*
Ako ťa mám chytiť?
Veď ani rúk nemáš, na ktoré putá by som
nasadil!“

_____________________________________

*nehmotný červený darebáku!

Případ na svatbě

Komisař Ujlaky-Férfinský hleděl na závoj točící se ve víru
v kalné řece pod šedým mostem,
z jehož oblouků pomalu odkapávala jakási špína.
Strážníci z loďky do vody píchali dlouhými bidly.
„Úbohá nevestička, ženuškou bola len niekoľko hodín,
a hneď taká nezhoda, také rozpory,
taká manželská zvada fatálna.“
Komisař chvíli pozoroval proud,
řekou právě plul čtyřpatrový svatební dort.
„Hádky sú korením vzťahu
a zdá sa, že v tomto prípade išlo o reznú feferónku.“
Skopl z bahnitého břehu myrtový věneček:
„Nuž, vari sa tomu ženíchovi nabudúce svadba lepšie podarí.
Ismétlés a tudás anyja…“*

_____________________________________

*Opakování matka moudrosti

Případ s drakem

Komisař Ujlaky-Férfinský, specialista na jednoduché úkoly,
oklepal pero a zachmuřeně jal se psát hlášení.
Za oknem padal těžký sníh, kamna kouřila.

„Akýsi zlý je tento atrament!“ brumlal si pro sebe.
„Spis samé machule, pero nemotorné,
veď to nie je pero, to je nejaký budzogáň, či čo.
A ešte íver z neho lezie – prekliata práca!“

Chvíli se díval, jak venku sněží, slova si v hlavě skládal.
„Ako to len dnes všetko bolo?“ Dál si broukal.
„Z mrakov zniesol sa šarkan, hnusná pačmaga,
zimomriavky po celom tele sa mi urobili.
Taký prípad, na to ja nie som, az ördög bújjon belé!“*

Pero škrabalo po papíře, někde v dálce zahoukal sýček.

_____________________________________

*Ať do něj ďábel vleze!

Případ na Žitném ostrově

Komisař Ujlaky-Férfinský rozhlédl se po rovině Žitného ostrova,
klasy vlnily se od obzoru k obzoru, slunce pálilo.
V nízkém keři sedělo několik dropů.
Robustní ptáci vyráželi nepříjemné skřeky,
na které sípáním a úpěním odpovídali velbloudi
provazy svázaní do dlouhé řady.
„A čo títo tu tak sami sa vlečú ako nejakí zatratenci?“
položil si Ujlaky-Férfinský otázku.
„Kde majú tie zvieratá dajakého ťaviara?
Hľa, tu leží v žite, taký korheľ ožratý!
Idióta, kong a feje az ürességtöl.“*
Při bližším ohledání však zjistil,
že chlap je nejen zpitý, ale i mrtvý.
Velbloudům bylo to jedno, dál nesli se krajinou,
klidní a rozvážní, jako by ani nebyli z tohoto světa.
„A vezér halott, de a karaván halad!“**

_____________________________________

*Idiot, hlava mu duní prázdnotou
**Vůdce je mrtvý, ale karavana jde

Případ unikajícího delikventa

Komisař Ujlaky-Férfinský seděl v kanceláři výpravčího,
skrz zažloutlou záclonu díval se ven
a soustředěně vyťukával do telegrafu:
„Ozrutný rušeň vchádza do stanice, na peróne trma-vrma,
v kabíne brčkavý anjelik, púšťa paru do organu.
Vo vagónoch zver – levy, tygre, hrochy, slony.
Vo vagónoch klauni a artistky v čipkách.
Len ten náš sledovaný nikde nie je…“

V místnosti bylo vlhko,
z rádia zněla slova písně:
„Ha én páva volnék, páva módra járnék…“*

„A páva az páva,“** pravil Ujlaky-Férfinský a zamíchal si kávu.

_____________________________________

*Kdybych byl páv, chodil bych jako páv…
**Páv je páv

Případ v zahradě

Komisař Ujlaky-Férfinský díval se svému veliteli zpříma do očí,
když na jeho otázku odpovídal:
„Nie, nikde sa nič ani nepohlo,
len z orgovánu vyletel motýľ,
z tuje vyleteli dvaja,
z vtáčieho zobu včielka, z vavrínovca modrá muška,
z dulovca veľká zelená mucha,
z bršlenu komár, z dráča osa,
z jazmínu lienka, z dáždnikovca zlatoň,
z cyprušteka chrúst,
z borievky čosi divného, dlhého a nohatého…“
Velitel pohlížel na komisaře takovým pohledem,
jako by před ním nestál Ujlaky-Férfinský,
ale další jakási potvora.

„És a cseresznyfáról lerepült egy seregélyraj,“*
dodal ještě komisař.

_____________________________________

*A z třešně vyletělo hejno špačků