Milé čtenářstvo Tvaru,

i na šesté letošní číslo padá ten zhoubný a jedovatý mrak války, kterou vyvolal na Ukrajině Putin. Asi nejsem jediný, komu se v těchto týdnech těžko myslí na něco jiného. Zjišťuji, že se mi složitě soustředí vlastně na cokoli. A někdy mám dojem, že i náš Tvar funguje nějakým zázračným samospádem. Ovšemže si není na co stěžovat. Na rozdíl od ukrajinských bližních, kteří se tísní v krytech anebo bojují za svobodu své země, my stále ještě dýcháme volně, i když je náš dech přerývaný obavami z budoucnosti. Mezitím k nám už dorazili i první uprchlíci a je skvělé, že se jednotlivci i instituce pokoušejí pomáhat, jak to jen jde. Jen aby nám ten zápal solidarity vydržel. Moc bych si to přál, ale svírají mě obavy, protože nic zatím nenasvědčuje tomu, že to bude krátká válka. A pomáhat bude třeba i dál. Ale třeba se mýlím, a až budete číst tento editorial vy, bude vše jiné – nadějnější. Také se u nás objevují hlupáci, kteří uplatňují princip kolektivní viny a šikanují rusky mluvící spoluobčany. Tihle chytráci si ani nezjistí, že rusky mluví také řada Ukrajinců, jak na to nedávno upozorňovala Marie Iljašenko. A pak samotný princip kolektivní viny je nemravný. V našich dějinách s ním máme neblahé zkušenosti, není to zrovna tradice, na kterou bychom měli navazovat.

V šestém čísle oslavujeme sto let od narození velkého amerického spisovatele a básníka Jacka Kerouaca, kterého jen slabomyslní – neznající dobře jeho dílo – označují za generačního autora. Ale Kerouac nebyl jen autorem Na cestě, jeho pozdní díla jsou složitým duchovním a jazykovým labyrintem plným chmurných existenciálních úvah, kterými probleskovaly jeho občasné náboženské vize. Nespravedlivě stranou zájmu stále zůstává Kerouacova mimořádná poezie. I proto přinášíme ukázky z výboru z Kerouacovy lyriky, který vyšel v devadesátých letech v překladu Petra Mikeše pod názvem Rozprášené básně. A kolem Keroauca se částečně točí i rozhovor s naším legendárním amerikanistou a literárním historikem Josefem Jařabem, jehož texty pro mě kdysi byly při poznávání americké moderní literatury naprosto stěžejní.

Z čísla bych rád ještě upozornil na rubriku Právě vychází, v níž přinášíme ukázku z nového románu ruského spisovatele Vladimira Sorokina Doktor Garin. Sorokin před časem publikoval v Guardianu pozoruhodný protiválečný esej o proměnách Putinovy tváře. V rubrice Výročí pojednává Markéta Jakešová další mimořádnou osobnost světové kultury, jež by se letos v březnu dožila sta let – italského levicového filmaře, básníka, filosofa, novináře a prozaika Piera Paola Pasoliniho. A do třetice bych rád doporučil texty Patrika Linharta psané během jeho pobytu ve Lvově na jaře 2017.

Přeji vám živé čtení.