A teď už nikdy nejsi sám

činorodý cvrkot
vlny elektrické
i magnetické
huby jak po dešti
stačí dva tři kliky
vyrojí se všichni
podřízení nadřízení
zřízení a vyřízení
data data a data
jen datumy gramaticky trčí
ale v obecné rovině splývají

1+1 (bez sociálního zázemí)

Martinu Jelínkovi

Jen několik dní ale jako by roky
různá prostředí už zkřížila cestu
Volal Petr Chtěl tolik co všichni
Vymluvili jsme se na okolnosti
přitom problém je vstát z postele

aspoň slušně poslat do prdele ne
sledovat telefon odpočítávat kdy
ztichne Ubližovat blízkým aby aspoň
když víc nic Otevírat okna Doufat
Za pár let bude vše zapomenuto

Nepochopitelné jako smrt dvacetiletého

Dementi: Poslední leč

„Do společnosti se vrací
totalita. Co je to jiného,
když mladí lidé terorizují své rodiče,
protože nejsou vegani.“

Staří muži chtějí starý svět
Sen o budoucnosti začíná a končí předevčírem
Věčně budeme žít přítomností (90. let)

Ohledávání

Láska je odvěká potřeba vlastnit
vlastnit čas: budoucnost přítomnost
a když se zadaří přisvojit si vzpomínky

Nenávist je odvěká potřeba přimknout se
budoucnost přítomnost i případné vzpomínky jsou
součástí zdárného naplnění záměru

Čas nemá záměr
je naplněn láskou i nenávistí
a často jednoduše teče

Tíseň se rozestřela po horizontu

Rozpínáš se jako vesmír
Pro úspěch je třeba projít strachem
Zaříznout organismus

Naše jediné vyznání
by měl být vzduch
by měla být voda

Kdy se to začíná kazit?

Veškeré tvé „tam“ je vždy dál než kam jsme schopni dosáhnout
„Tohle“ na které ukazuješ je nejlépe ob jedno vedle od podaného
Přání pravidelně nestíháme plnit byť jen o zlomek očekávaného a
všechny hry ukončujeme o tentýž zlomek dříve než bychom měli
Při letmém čtení se to nezdá ale jsme si všichni rámcově podobní
Jenže tvá touha se zatím ještě vzpíná i tvé vlastní představivosti
Své cíle si nenecháváš kazit konkrétně danou podobou naplnění
Horlivost je síla se kterou se neumíš poprat ale umíš se jí vzdát a
už teď dobře víš že štěstí je konečné Ale jeho konec je ještě zrada
Chtěl bych ti položit prostou otázku ale nejsem si jist tím zda smím

Všechno, co opravdu potřebuju znát,
jsem se naučil ve speciální škole

„Napište následující…“ začíná diktovat své
představy o světě a do neposkvrněných
se vpisuje neporozumění Hlásí se o slovo
„Pane učiteli a jak se píše ‚následující‘?“

Trpělivost! Trpělivost trpělivost
je od slova trpět A utrpení?

„Pro každýho je nejhorší to, co zažil,“
shrnuje pláč nad pětkou z matiky holka
kterou zneužíval vlastní děda Všichni
vědí Ale najednou jim není pro smích

K porozumění netřeba moc Stačí
rozum a cosi před i za To všechno
jsem se naučil ve speciální škole

Strašák

Stojí
Systematicky účtuje se světem
Namíří na mne prst jak
jadernou hlavici

„… je úděl!“
vzkřikne panovačně

Těm tečkám nerozumím
a tak si na jejich místo doplním
vlastní významy

Vykouzlím ze rtů úsměv
Obejdu ho
A rozhodnu se neotáčet

Tuhle báseň napsal vztek

Přemýšlím nad významem slova zmrd Nad etymologií nejodpornějších nadávek
Ale všechny jsou příliš krásné Všechny stečou po bezbřehé nabubřelosti
Kamarád Imrich by možná našel ta pravá slova: Te chaz la dakeri mindž
Prý nejsprostější nadávka na světě Ale stačí to?
Donalde slezte z toho lustru
Vidí vás celý svět
Vyndejte srdce z kalhot
Zkuste vložit na pravé místo
a nerozmazat

Průzračně čisté

Dotkni se tajemství
Napni je od ucha k uchu
nech vyvěšené v prostoru
Čekej až se chytí
Pohlédni co nejdál
klidně za smysl slov
za zurčení mozkových závitů
To co cítíš je možná
průzračně čisté a možná
si to jen namlouváš

Skutečné dobrodružství

Vánice noc samota Cesta
nečitelná tím co se sype
Nikam nespěcháš cos měl
stíhat dávno proběhlo Teď
jsi jen ty se silou motoru
bělobou trasy ovládacími prvky
automobilu Dýcháš pravidelně
A přece Cítíš drobné chvění
Vůz se dere bezpečně vpřed
A přece Chyba se nepromíjí
Oči přilepené do ozářených
prostor Držíš stopu i rychlost
V serpentinách vnímáš pnutí
Běžně bezvýznamné pohyby
najednou mají svoji váhu

I když kabina poskytuje příjemné teplo pohodlí
I když za tebe pracují jiní a vše do sebe hladce
zapadá I když pro prožitek utrpení předků odlišné
nikoli prostorem je nezbytné se zasnít V momentě
kdy se tvá světla potkávají se světly srny víš že výše
popsané bylo skutečné dobrodružství
Skutečně nepatrné Ale jen a pouze tvé

Totální recyklace

Žárem krematorií
vyhřívat
postýlky porodnic

Práce je
práce je
práce je
ctnost A
ctný ten
kdo k užití

„Neužitečné maso
musí pryč“ rce babička
odřezává plátky tenké
tenoulinké Pečlivě
přepečlivě Ani nepípne

„Uprav bábu
ať je k žrádlu“

Popel popelu
Prachy prachům