Parkety jsou nehty podlahy

Parkety jsou nehty
průhledného bytu.
Bílá modř,
ta barva slunečního svitu.

* * *

Ryby, které jí klokánek ústy
a ty, které jí kapsou

Já vím, že je smutno po domově
a že místo Měsíce jsou včely

* * *

Přineste mi ten tanec,
co leží u mé deky

a ten oheň,
co zpívá za mým tancem

* * *

Král, jenž snáší zlatá vajíčka,
kráčí odlivovou vodou.
Na židlích v moři sedí různě
dlouhá bezčasí vztahů.
Vznáší se ne dvě,
ale osmnáct královen;
pořadí tahů. Na dráze e-
lektronu leží podoby stahů.

* * *

Poctomilky nostalgicky opouštějí žvástodolu
Dutá jablka schází do podpalubí
Nedaleko koktá vyjevený smích
Jako poslední se naloďuje všechnoztichlo:
k západu je přivedla bezvýchodnost

* * *

Park venku pomalu utichal,
zatímco ten uvnitř byl čím dál hlasitější.
Červené šaty jí zavířily kolem kolen.
Pomyslela na svoje bílé tričko: pár telepatů
zvedlo hlavu od trojúhelníků svých drinků.
Pak červeň v její mysli vystřídala hněď.
I nevýkonní šachoví roboti náhle docílili patů;
gravitace se usmála na slabé jaderné síly.

Báseň na jeho desáté narozeniny

Sašovi Petříčkovi

Sašánek na me-
zipásmovém turnaji v Portoroži
skáče přes datovou čáru
– na veletrh smíchu pozval mníky –
zpátky a zas tam.
Skákat je možno i dovnitř a ven.
Jedině kabát souřadnic je ze čtvercových tvarů,
jedině glótrolejbus je
           podoben plovoucímu noži.
Jedině nad šachovnicí mám
spoustu volných rukou.
„U kou-
savé šály,
what is the name
of this attack?“ říká si v duchu velmistr. Sály
jsou světlemodré jako poledníky.
Henri Grob a jeho devět žen.
Mé díky.
A rovnoběžky, co jsou jako mroži.

* * *

Pro sestry Mlčkovy

A koně vznikli dovnitř cesty za Adamem,
se svými oblouky a hroty,
s vystřelovacími sedly
              a zmáčeným kostýmem pro
                těstoviny;
padající hnědočerní koně,
nehybní koně žlutočerní.

Letní trojúhelník (úryvek)

Každá část dne
každá část noci
tady má své zvíře,
vysvětlují mi zdejší neviditelní domorodci
stojící na cestě, na niž neumím ukročit,
ale jejíž obyvatele slyším.
Dr. Markus Bühler moudře přikyvuje:
chystaje husu na pekáč –
cibule,
mrkev,
jablka
–, ukazuje dráp na jejím křídle.
Hoacin je zvířetem horka v zimní kuchyni.

Je vodní krysa podvečera venku
a pokojová krysa podvečera uvnitř.
Je kvádr zvířete času Жигули – Тольятти.
Jest klokáneček průhledné šaltrpáky.

Stěží uvěřitelný
velbloud Sahary na kraji psacího stolu.
Pes cího stolu.
Přihrávka župy. Hvězda nově.
Профессор Дмитрий Алексеевич Ольдерогге
přikyvuje vejcem,
ale já na taškentské trojnožce odlétám

mezi zvířata zobrazená rentgenově.
Diesel and dust.
Kde není kořist, není past,
říká labuť líčíc na mne hvězdokupy.

* * *

Korálek a korálka ještě nemají děti.
On je modrý, průhledný.
Ona je modrá, průhledná.
Smutek a tragika:
šle, háčkový dort.
Políčka hrací plochy
jsou vyrobena z článků těla tasemnice.
Mník se marně snaží
nechat si narůst plnovous.
Mezi svatební dary pokládá ten svůj,
jsou v něm krkavec, krk a věc.
Zraněný racek zničil autodrom
a nevíš, co máš říci,
nepoznáš auto od ohně a obojí od snu.
Korálky, manželé,
se nalodili na jedné šňůrce,
pohlíží k obzoru,
na jednom ostrově má lev snad červenou paruku?
Modř.

* * *

Na plácku na fotbal létají konzervy,
na plácku na fotbal se mluví o lásce.
Robinsonády, volská oka,
              plot užívaný jako bicykl
– jednu lžíci denně.
Prodavači zpívají:
velitelská kola promrštěna.
U hodu kladivem se každý kryje:
výloha přirozeně ne.
Čokoláda, fazole.
Vpřed časem.
„Barvy,“ řekl Petún.
„Modř,“ řekla Petúnie.