1/2023
Tématem prvního čísla je dílo a osobnost básníka a kritika T. S. Eliota, jedné z největších postav moderní literatury. Toto číslo jsme přichystali především u příležitosti vydání nového českého překladu Pusté země, jehož se tentokráte odvážil Petr Onufer.
Milé čtenářstvo Tvaru,
vždy na přelomu roku si ostřeji a bolestivěji uvědomuji nesamozřejmost života vezdejšího. Písky času se přesýpají po svém, změna a nejistota spolu splývají, život je dobrodružství a někdy nás i právem děsí. Poslední roky byly těžké takřka k neunesení. Přesto bych rád do nového roku 2023 vhlížel s nadějí. Neboť naděje je transcendentní ctnost, může nás na své veslici převézt přes rozbouřený oceán života a smrti, pokud chápeme, že není jen pouhým doufáním, že bude lépe, ale spíše radikální důvěrou v tajemství života. Co si v těchto prvních dnech popřát? Především odvahu, protože tu potřebujeme v této době všichni. A moudrost, která nás může nejen povznést do nebes, ale provést i zákrutami podsvětí. A také vám přeji radost z přítomnosti, neb to je jediný čas života, který skutečně žijeme. Jediný čas, kdy lze být šťastný.
Tématem prvního čísla je dílo a osobnost básníka a kritika T. S. Eliota, jedné z největších postav moderní literatury. Toto číslo jsme přichystali především u příležitosti vydání nového českého překladu Pusté země, jehož se tentokráte odvážil Petr Onufer. I proto v rubrice Dvakrát otevíráme číslo dvěma recenzemi na nový překlad. Skutečnost, že se kniha hojně umísťovala v různých čtenářských anketách, je dobrou zprávou. Stále je tu dost čtenářů, kteří si uvědomují význam této přelomové básnické skladby. Eliotovi a angloamerické literatuře se věnujeme i v rozhovoru čísla, který pro nás připravila Klára Krásenská a jejž nám laskavě poskytl literární teoretik, komparatista a překladatel Martin Pokorný. Vztah k dílu T. S. Eliota ze strany autorek a autorů mapuje naše anketa. Esejem o Elitovi přispěl do čísla básník Jakub Řehák a také moje maličkost.
S novým rokem nás čeká v Tvaru řada změn. Tou první změnou je – žel – zvýšení ceny našeho periodika, k němuž jsme byli přinuceni okolnostmi. Vzhledem k tomu, že jsme cenu již roky nezvedali, není tento skok ve skutečnosti tak výrazný. Budeme vám vděčni, když nám i přesto zachováte svoji přízeň. Tou druhou velkou změnou bude nový web, na který řada z vás přispěla v rámci naší kampaně a který bychom během tohoto měsíce měli spustit.
A pak jsou tu obsahové změny. Hned na této stránce naleznete novou pravidelnou rubriku Pozdravy z periferie, kterou pro nás bude chystat známá autorka fantasy Michaela Merglová. Další novou rubriku naleznete na s. 12: O bozích a lidech bude jednou za měsíc rozjímat religionista a znalec mytologií Jan Kozák. Výraznější změna nás čeká i na poslední straně, pravidelný fejeton se tentokráte rozdělí na Rup a Rub. V rubrice se budou střídat spisovatel a publicista Stanislav Biler a filosofka Alice Koubová. A nová je i Obrazárna; tentokráte ji bude spravovat kurátorka Michaela Šilpochová.
Přeji vám živé čtení!
To hlavní
-
Definice fantastiky je ale tak široká, že jí může vyhovovat v podstatě cokoli od Zaklínače, přes román Piranesi od Susanny Clarkové až po Bílou velrybu nebo třeba McCarthyho Krvavý poledník.
-
Jazyka bodák ostři, brus jeho měď!
Oči namiř!
Nastraž uši teď!
Slyš!
Hleď!
Aby ti duši náhle nepomačkali,
aby tvůj mozek nepřevrhli
– hej, tady!
Pozor! -
Onuferův překlad si je vědom zvláštností Eliotova jazyka a zachovává jeho specifičnost tak, aby text působil autenticky.
-
Latourovskou ontologii, tedy jeho chápání světa, si lze přiblížit jednoduchými příklady: Má osobnost je souhrnem hmotných i nehmotných aktérů, kteří většinou táhnou za jeden provaz. Jsou to buňky, molekuly, atomy, kvantové částice, ale i ideje, prostředí, ve kterém žiju apod.
-
Kompromisem ovšem bude každý překlad, už jen proto, že není v možnostech žádného jazyka postihnout mnohovýznamovost, na níž se řada Eliotových veršů zakládá.
-
Skutečný básník se má naopak podle Eliota systematicky vzdělávat a zajímat se o prostředí jiných básníků, má se konfrontovat s tradicí, která pro něj není jen nějakou školskou příručkou, ale životem, v němž se pohybuje, tradicí živou a proměnlivou, která je pro něj vodou i vzduchem.
-
Zdá se mi, že právě epocha začátku minulého století a let meziválečných byla posedlá zjištěním, že lidská duše je velkým zrcadlovým bludištěm, stvořeným z mnoha odlesků a variací různých já.
-
Jungův koncept Selbst je především nástroj a pomůcka. Pomáhá člověka orientovat do budoucnosti namísto minulosti, nabízí mu představu úplnější bytosti, kterou by mohl být, ale neslibuje odkrytí nějakého konkrétního jádra Já.
-
Dramatický aspekt jeho básnictví se zdá být pozoruhodným kontrapunktem k jeho meditativnímu hlasu.
-
Na stránkách pro uprchlice
jedna z žen píše jiným ženám, protože chápe,
že máme spoustu práce:
svět potřebuje oživení,
svět potřebuje korekci,
svět potřebuje sloupnout a přelakovat,
svět potřebuje předělat. -
Doktrína osobního štěstí je v posledku zdrojem bezmezného neštěstí, protože je ideálem, jehož není možné dosáhnout, a který nakonec ani není ideálem, určitě ne ideálem lidským. Je to past, tekutý písek, v němž se lze pouze utopit, zadusit se zrnky radosti.