Lidé
(1956) literární a divadelní vědec a kritik. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze studoval na FF UK bohemistiku, výtvarnou výchovu, divadelní a filmovou vědu. Působil a působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, nejprve v oddělení teorie literatury, v letech 1990 až 2024 vedl oddělení současné literatury, resp. oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993 až 1999 byl v tomto ústavu zástupcem ředitele, 1999 až 2011 ředitelem; 2013 až 2017 členem Akademické rady AV ČR. Od roku 1988 externě působí na FF UK; interně vyučoval na PedF UK a FF UJEP a od roku 2009 na Divadelní fakultě AMU. Je autorem celkem sedmnácti knižních monografií a kolektivních literárněhistorických kompendií. Mezi nejvýznamnější patří čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989 a Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava či macurovská biografie Ten, který byl. V roce 1989 spoluzakládal Obec spisovatelů a na počátku roku následujícího časopis Tvar, v čele jehož vydavatelské organizace stál do konce loňského roku.
Jan M. Heller
Ke kompozici představované prozaické minisérie ovšem patří i to, že navzdory vší životní skepsi, která ji prostupuje, v poslední povídce, na posledních stránkách knihy, Bohatá nečekaně, avšak logicky, nabídne celkem přijatelný happy end. Předloží čtenáři naději, že by to v těch vztazích mezi námi nemuselo být zas tak zlé…
Důvodem mých obav je ovšem také již naznačený fakt, že „trendy“ tendence napravovat zkažený svět prostřednictvím nových forem tabuizace má i svůj mnohem obecnější rozměr kulturní, politický, sociální. Snaha vnést do světa správný pořádek tím, že omezíme vše, co by se mohlo nás či těch druhých dotknout, a nastavíme tak nová tabu, nemíří totiž jen proti nevhodnému humoru, ale i mnoha jiným součástem našeho života.
Vzhledem k tomu, ve kterém nakladatelství próza vyšla, je pak zajímavé, že si autor výslovně pohrává rovněž s motivem dybbuka. Čili duše, která se zmocní těla jiného člověka. A to vše je vloženo do kontextu, který je pro autorovu výpověď zásadní, totiž do tematizace toho, nakolik je náš současný život formován médii masové komunikace.
Jsem rád, že nakladatelství Argo Kyliánův rukopis nakonec přijalo, a tak autorovi zabránilo spytlíkovat ještě díl třetí. V posledních větách druhého dílu se sice stačil zmínit i o vypuknutí války na Ukrajině, už ji však nedokázal náležitě obdarovat svou populistickou nekorektností.
Anglikanismy v češtině, i v básních, jsou v pohodě, není jen dobré, když jdou za hranici směšnosti.
(Patrik Linhart, spisovatel, výtvarník a performer)
(1956) literární a divadelní vědec a kritik. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze studoval na FF UK bohemistiku, výtvarnou výchovu, divadelní a filmovou vědu. Působil a působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, nejprve v oddělení teorie literatury, v letech 1990 až 2024 vedl oddělení současné literatury, resp. oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993 až 1999 byl v tomto ústavu zástupcem ředitele, 1999 až 2011 ředitelem; 2013 až 2017 členem Akademické rady AV ČR. Od roku 1988 externě působí na FF UK; interně vyučoval na PedF UK a FF UJEP a od roku 2009 na Divadelní fakultě AMU. Je autorem celkem sedmnácti knižních monografií a kolektivních literárněhistorických kompendií. Mezi nejvýznamnější patří čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989 a Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava či macurovská biografie Ten, který byl. V roce 1989 spoluzakládal Obec spisovatelů a na počátku roku následujícího časopis Tvar, v čele jehož vydavatelské organizace stál do konce loňského roku.
(1956) literární a divadelní vědec a kritik. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze studoval na FF UK bohemistiku, výtvarnou výchovu, divadelní a filmovou vědu. Působil a působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, nejprve v oddělení teorie literatury, v letech 1990 až 2024 vedl oddělení současné literatury, resp. oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993 až 1999 byl v tomto ústavu zástupcem ředitele, 1999 až 2011 ředitelem; 2013 až 2017 členem Akademické rady AV ČR. Od roku 1988 externě působí na FF UK; interně vyučoval na PedF UK a FF UJEP a od roku 2009 na Divadelní fakultě AMU. Je autorem celkem sedmnácti knižních monografií a kolektivních literárněhistorických kompendií. Mezi nejvýznamnější patří čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989 a Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava či macurovská biografie Ten, který byl. V roce 1989 spoluzakládal Obec spisovatelů a na počátku roku následujícího časopis Tvar, v čele jehož vydavatelské organizace stál do konce loňského roku.
(1956) literární a divadelní vědec a kritik. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze studoval na FF UK bohemistiku, výtvarnou výchovu, divadelní a filmovou vědu. Působil a působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, nejprve v oddělení teorie literatury, v letech 1990 až 2024 vedl oddělení současné literatury, resp. oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993 až 1999 byl v tomto ústavu zástupcem ředitele, 1999 až 2011 ředitelem; 2013 až 2017 členem Akademické rady AV ČR. Od roku 1988 externě působí na FF UK; interně vyučoval na PedF UK a FF UJEP a od roku 2009 na Divadelní fakultě AMU. Je autorem celkem sedmnácti knižních monografií a kolektivních literárněhistorických kompendií. Mezi nejvýznamnější patří čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989 a Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava či macurovská biografie Ten, který byl. V roce 1989 spoluzakládal Obec spisovatelů a na počátku roku následujícího časopis Tvar, v čele jehož vydavatelské organizace stál do konce loňského roku.
