Rubriky

Recenze a reflexe

Rubriky
Recenze a reflexe
Recenze a reflexe
Recenze
Recenze a reflexe
Dvakrát
Recenze a reflexe
Horké párky
Recenze a reflexe
Méně slov o próze
Recenze a reflexe
Reflexe
Recenze a reflexe
969 slov o próze
Recenze a reflexe
Minianketa
Recenze a reflexe
Kritika
  • David ZábranskýJů a hele

    Zápisky z časů koronakrize aneb Sen o Magnesia Liteře

    Reflektuje Aleš Merenus

    Deník Davida Zábranského však není pouze další variace na Báječný rok, který by mohl sloužit jako dokument o stavu české společnosti v době covidové pro budoucí sociology. Kniha Jů a hele jde dál. Je tragikomicky laděnou zprávou o stavu vnitřního světa současných čtyřicátníků, k nimž se počítám i já. To je pravý důvod její existence, smysl, který ospravedlňuje její vydání.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 2/2025
  • David ZábranskýJů a hele

    Sebedestrukce, nebo nominace?

    Reflektuje Karin Jamnitzká

    Vtipnost mu nelze upřít (viz jeho „Dodatky v knize“). A odvahu už vůbec ne. Pokud Faulerová, Bellová, Němec aj. v knize zmínění nebudou zasedat v porotě pro udělování Magnesia Litery, je možné, že se snaživec Zábranský přiblíží svému snu.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 2/2025
  • Nad knihou
    Milan Nápravník

    Imaginací proti racionalismu

    Reflektuje Jakub Haubert

    Při psaní v noci jako bych prožíval svobodné, imaginativní stavy, o kterých píše Nápravník. Když si to však po sobě čtu všechno znovu, s odstupem a za dne, tedy pod optikou znovunabytého střízlivého rozumu, musím se nad celým pokusem ušklíbnout.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 2/2025
  • Mario DesiatiZbloudilci

    Emocionálně přepjatý román

    Reflektuje Pavel Horký

    Zbloudilci si zaslouží ocenění za to, že beletristicky uchopují důležitá témata, jako jsou sexuální identita, polyamorie či mužská despocie, nicméně trpí jednostrunnou emocionální přepjatostí. V mnohých situacích se tlačí na pilu jedné dominantní emoce a chybějí v nich odstíněnější citové nuance. Některé postavy berou samy sebe strašně vážně a připadá mi, jako kdyby se někdy až zálibně rochnily ve svém bolestínství.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 2/2025
Načíst další
  • Jakub StrouhalHaloklina

    The Best of JT’s

    Reflektuje Vojtěch Kinter

    To všechno jsou však jen dílčí výtky vůči jinak velmi solidnímu celku. Ačkoli jednotlivé texty občas pokulhávají v řekněme literárním vyjádření, v úhrnu Strouhalova poezie čtenářům nabízí dostatek impulzů k tomu, aby viděné nazřeli z trochu jiné perspektivy. Z perspektivy, v níž Strouhalovo citlivé hodnocení situací dává dobrý smysl.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 1/2025
  • Alana S. PorteroZlozvyk

    Nevylučujme, začleňujme

    Reflektuje Anna Tkáčová

    Kniha Alany S. Portero je oslavou lidství ve všech jeho podobách. Napětí mezi jeho krajními podobami podtrhují násilné a drsné pasáže, které se plynule střídají s těmi lyrickými. Nenásilně napomáhají k pochopení světa v jeho celistvosti, se všemi jeho rysy. Poselství této knihy bezezbytku tak vystihuje výrok mexického autora Carlose Fuentese, jenž v jiné souvislosti, ale v tomtéž smyslu pravil: „Když vylučujeme, zrazujeme sami sebe a ochuzujeme se. Když začleňujeme, obohacujeme se a sami sebe nacházíme.“

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 1/2025
  • Anna Sedláčková (ed.)Lidé jako my. Antologie současné lotyšské literatury

    Prostor absurdna, feminity a traumatu

    Reflektuje Jan M. Heller

    Jako celek lze antologii hodnotit jako velmi zdařilou – cíl nabídnout čtenáři co nejrozmanitější paletu současné lotyšské literatury byl nepochybně splněn. Úroveň překladu nejsem schopen zhodnotit, ale u žádného z textů není plynulost oslabena natolik, že by to vzbuzovalo otázku, zda podobný odpor klade i originál…

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 1/2025
  • PSŽ
    Dora Dutková

    Alice

    Reflektuje Petra Schwarzová Žallmannová
    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 21/2024
  • Petr StančíkZasvěcení temnotou

    AI o UM aneb Jak přehršel atrakcí generuje nudu

    Reflektuje Pavel Janoušek

    Pokud jde o hlavního hrdinu, bude to archeoložka, protože dobrodružné příběhy s takovouto postavou mají největší rating, viz Indiana Jones. Průzkum psané prózy a literárních časopisů nadto dokládá, že v posledních třiceti letech v Česku frekventovanou kladnou literární postavou jsou rovněž ženy, jakož i tzv. disidenti, tedy lidé, které z nějakého důvodu režim pronásleduje. Navrhuju tedy, že tato archeoložka bude hned na začátku příběhu z práce z politických důvodů vyhozena, aby se tak mohla vydat na cestu za vyšším posláním.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 21/2024
  • Petr MotýlŽivot a dílo básníka Ivana Wernische

    Plácání pilného prozaika Petra Motýla

    Reflektuje Wanda Heinrichová

    Na začátku léta 2024 přinesl Motýl Wernischovi (k narozeninám!) hotový rukopis, svázaný v deskách. Wernisch do něj opět jen nakoukl, nedokázal text číst, byl z něj otrávený. Ovšem vydání bylo na spadnutí. Na obálce knihy chtěl mít Motýl fotografii sebe s Wernischem u piva v zahradní restauraci na Malvazinkách. Fotografie sugeruje společné dílo, to bylo pro Wernische nepřijatelné. Dupnul si. Ale příliš si nepomohl.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 21/2024
  • Jana JuhásováBelasé Ó (Básnická cesta Rudolfa Juroleka)

    Opadávání ze světla

    Reflektuje Zdeněk Volf

    Závěr monografie, kromě detailní „Personálne bibliografie“ a fotografií z básníkova archivu (jak jinak než v růžovém nádechu), tvoří vybrané ukázky z časopiseckých interview, z ohlasů přátel „Druhovia o Pánovi Ó“ (od nás od Radka Štěpánka) a autorsky komentované „Kalendárium“, neboť Jana Juhásová nepatří k stoupencům školy New Criticism.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 21/2024
Načíst další
  • Hlavní úskalí přítomného románu je ovšem v tom, že v něm vztahy mezi Áčky a Béčky nejsou vnímány jako problém, nýbrž ideologicky. Neboť autorský subjekt předem ví, jak mají být věci správně, a při výběru témat a při formulaci svých myšlenek a soudů tak nemá potřebu používanou realitu poznávat, zkoumat, analyzovat, zvažovat. Za důležitější považuje potvrzovat si předem dané téze na náležitě vybraných příkladech.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 9/2024
  • Radka DenemarkováČokoládová krev

    Jak to můžete připustit?!?

    Reflektuje Jiří Zizler

    Také Denemarková nám ve svém díle stále neúprosně opakuje: „Jak jste to všechno mohli připustit? Jak to všechno můžete připustit?“ Považuji to sice za legitimní, nicméně byl bych raději, kdyby se tento hlas přesunul do sféry politické agitace; s uměním, jehož smyslem je tvořivě postihovat nezměrnou mnohotvárnost a složitost světa, se většinou míjí.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 9/2024
  • Interkulturní literatura?
    Alexej SevrukEvropanka. Historky z Polesí

    Pole orná a válečná

    Reflektuje Milan Pavlovič

    Stejně jako vůči všem hladomorům a represím otupí částečně čtenář, obrnila se i životem zkoušená vypravěčka: slouží Sevrukovi ke cti, že oproti mainstreamu historických próz nepropadá exploataci cizího neštěstí a nevrší různé tragédie proto, aby tlačil na slzné kanálky čtenářstva či mu zadržoval dech napínavými zápletkami. Ani babička se nestylizuje do pozice oběti, která by vyžadovala lítost, a tím příměji mohou nakonec její historky zasáhnout.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 8/2024
  • Interkulturní literatura?
    Alexej SevrukEvropanka. Historky z Polesí

    I tohle je, vážení Češi, Evropa

    Reflektuje Pavel Janoušek

    Název románu je pak skrytým poselstvím Čechům. Neboť ta kniha by klidně mohla mít na obálce napsáno Ukrajinka, případně Ukrajina. Jestliže je tam ale slovo Evropanka, pak zjevně proto, abychom si uvědomili, že i území, z něhož autorova výpověď vyrůstá a o němž hovoří, je Evropa. Byť trochu jiná než ta vaše, čti naše.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 8/2024
  • Simona BohatáZbabělí hrdinové

    V pasti bolestného míjení se

    Reflektuje Pavel Janoušek

    Ke kompozici představované prozaické minisérie ovšem patří i to, že navzdory vší životní skepsi, která ji prostupuje, v poslední povídce, na posledních stránkách knihy, Bohatá nečekaně, avšak logicky, nabídne celkem přijatelný happy end. Předloží čtenáři naději, že by to v těch vztazích mezi námi nemuselo být zas tak zlé…

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 7/2024
  • Simona BohatáZbabělí hrdinové

    Co nespraví čas

    Reflektuje Alena Šidáková Fialová

    Nová kniha Simony Bohaté je živelná, sebejistá a suverénní – možná až příliš. To, co v předchozích prózách do této „jízdy“ vnášelo jakousi křehkost, opatrné záblesky něčeho neuchopitelného, nesamozřejmého, se tady vytratilo.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 7/2024
  • Olga TokarczukováEmpusion

    „Čarovná hora“ ve Slezsku?

    Reflektuje Vladimír Novotný

    Sečteno a zváženo: byl by román stejně interesantní, kdyby obsahoval nekonečné množství výpisků a parafrází z misandrických výroků? Výhrady k upřílišněné rozvláčnosti vyprávění se rovněž zdají být namnoze oprávněné. Navíc od počátku víme, co bude následovat nejen ve Slezsku: válečný rok 1914.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 6/2024
  • Olga TokarczukováEmpusion

    Nevyhnutelnost proměny

    Reflektuje Jiří Zizler

    Tokarczuková v díle potvrzuje svou stylistickou vytříbenost (…), vyniká její schopnost charakterizace postav třeba prostřednictvím nezaměnitelného způsobu kašlání nebo jejich tělesného pachu. (…) Dílo obsahuje řadu vrstev, vyžadujících pozorné a opakované čtení. Román, který by ještě nedávno sotva mohl vzniknout, ovšem vyznívá příliš jednoznačně, chybí mu skutečná polemičnost, zachycuje v řadě aspektů jen díl skutečnosti, úzké rozpětí omezenosti a stereotypu.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 6/2024
  • Ondřej MacuraTiše, aby nás neslyšel…

    Prostupování člověka a přírody

    Reflektuje Pavel Horký

    Macurova poslední sbírka potvrdila kvality jeho dvou předchozích a povznesla je na ještě vyšší úroveň komplexnějším propracováním tematické výstavby básní – přechody mezi jednotlivými verši jsou tu motivicky provázanější. Oceňuji, že tato poezie není ve svém vyznění jednostrunná. I v pesimističtějších textech autor umí nuancovat, a zmar tak bývá prosvětlen záblesky naděje.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 5/2024
  • Ondřej MacuraTiše, aby nás neslyšel…

    Nenápadná účinnost Macurova citu

    Reflektuje Jitka Bret Srbová

    Ondřej Macura se vrátil do české poezie a já tvrdím, že je to dobře. Nenápadná účinnost jeho citu je mezi současnými sbírkami autorek a autorů střední generace výjimečná. Potřebujeme více Macurů.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 5/2024
Načíst další
Načíst další
Načíst další
Tato sekce nemá žádné příspěvky

Pokud si myslíte že je to chyba, budeme rádi, když nám napíšete.

Tato sekce nemá žádné příspěvky

Pokud si myslíte že je to chyba, budeme rádi, když nám napíšete.

Tato sekce nemá žádné příspěvky

Pokud si myslíte že je to chyba, budeme rádi, když nám napíšete.

Tato sekce nemá žádné příspěvky

Pokud si myslíte že je to chyba, budeme rádi, když nám napíšete.

Vyhledávání
Starší obsah

Pro obsah starší roku 2015 můžete zapátrat na našem starém webu: http://old.itvar.cz.

Pokud Vám můžeme s čímkoliv pomoci, napište nám!

Edituje