I proto volbu poroty Ceny Jiřího Ortena neváhám označit jako silnou, ne nutně správnou – k tomu nám schází sdílená kritéria –, ale oprávněnou a přínosnou.

Tematickou zemí tohoto ročníku bylo Polsko. Naši sousedé vsadili na přírodní materiály a motivy: mezi dřevěnými výstavními plochami byly umístěny bedny plné jablek a tu a tam zapíchnutý jehličnan.

“Viděl jsem všechny hry světa,” zvolává s Mallarmém a svěří se nám, že dnes už raději přebývá jen v obklopení loutek.

Řekla bych, že jako diváci toužíme po tom, aby divadlo sdílelo naše občanské angažmá, popřípadě je tím angažmá rovnou pověřujeme.

Je po všem. Kostky jsou vrženy, body sečteny. Slameři se na vlně odplavujícího adrenalinu seřazují na jevišti a Nejhodnější Michal hlásí, jak se věci mají.