Člověk myslí na člověka podle věcí, kterých se dotýkal, dveří, které otevřel, podle přechodu pro chodce

neumírej miloši nebo ti po smrti jebne.. / protože jsi psem co jitrničku sežral… / Brusel je zakázané město…

Ne, v tomhle raděj ochořet
odkazem dekadence nebo
existencialismu.
Ale jsou to všechno slohy
i vnitřní postoje překonané, říkají.
Neumíš teoreticky odrážet jiné teorie,
rýmuješ prý blbosti. (Ano, s bolesti
vysmívané „Tiché noci“
a jiných údajných kýčů.)