Vyprchaly ze mne saze slzí, které jsem
setřel ve vyhlazovacích komínech kotlů,
v nichž se netopilo, tváří, do nichž jsem se
nepodíval, úst, jejichž dech jsem nevnímal

to málo, co ještě lze slyšet, / především voda v radiátorech, / je jenom interpunkce ticha

kráčejí dvě postavy / žena s maskou ženy / matka s maskou matky

při pohledu z dostatečné dáli vše ustrne / klesá do ticha lomození nepřátel mlčení přátel

Vyplavilo tě to odněkud z hloubky, / kde se páří úroky a nebankovní půjčky. / Stočená připomínáš ulitu

Přestala si dělat iluze / a je s tím srozuměná. / Ona ale krásná je.

takže kvetení usíná jen občas a nikdy nestárne, / já však už počítám, / jak často se mi to ještě namane.

snad je / pravda, co stojí v novinách / dnes svítí slunce / trhliny na stropě – / proti tomu se nedá nic namítnout.

rozesíláme zprávy jiný svět je možný / místo podpisu vždycky náš / tajný kód slyšel jsem že naděje / je nebezpečná

Vždyť moje vlastní řeč nás oba zalehne! / Pod klenbou uvidíš jen rozptýlené čáry / do různých počátků.

Připájím pak, což opravdu / pro každého není, vlasy, zvlněné, černé.