Inventury
Člověk myslí na člověka podle věcí, kterých se dotýkal, dveří, které otevřel, podle přechodu pro chodce
Inventura
Já už nevím, jak ti to mám říct, vážně nevím. To, co řeknu, bude znít jako klišé, bude to trapné, budou to zase jenom slova. Pro tebe to budou jenom slova. Tak jo. Každé ráno žeru svoje srdce! Každé ráno žeru svoje srdce! Vlastně už ani nežeru nic jiného. Ničím jiným už se neživím. Ne, nechci v tobě vzbuzovat lítost, to mě nezajímá, já chci jenom suše popsat, jak to je. Jakmile ráno otevřu oči, buší to do mě, buší to do mě a krev mi hučí v uších. Mám pocit, že mi přitom bledne mozek. Tebe určitě bude zajímat, co přitom cítím a na co myslím. Bude to znít asi divně, ale každou vteřinu, při každém úderu všechno a na všechno. Já vím, není to žádný exaktní fakt, nedá se to empiricky ověřit, takže to nejspíš vůbec neexistuje. Ale říkám ti, že každé ráno se posadím ke stolu, zasunu do sebe ruku, vyndám srdce a položím ho před sebe na talíř. To se mi pak na chvilku uleví, když je venku, jenomže člověk prostě srdce potřebuje. A tak se do něj každé ráno zakousnu. Strašně mě to bolí. Strašně. Nevím, k čemu bych tu bolest přirovnal. Možná je to něco, jako bys rodila, ale ne na svět ven, ale do sebe, do ztracena, zpátky do temnoty. A když to svoje srdce žeru, mám obličej celý od krve a slz a bublají ve mně všechny hlasy, vlastní i nevlastní, všechno, co jsem kdy cítil a myslel, se ve mně vaří najednou, naráz v jednom okamžiku. A když to svoje srdce polykám, pouštím si k tomu nějakou tklivou hudbu, abych vyzkoušel, jestli ta hudba ve mně něco vyvolá, jestli ještě něco cítím. A když necítím už nic, vezmu párátko a vyšťourám si ze zubů zbytky masa. Já vím, nedá se to empiricky ověřit, není to žádný exaktní fakt, takže pro tebe nic takového nejspíš neexistuje. Ale až dostanu chuť na tvoje srdce, až dostanu chuť posnídat tvoje srdce, zazvoním u dveří tvého bytu, vrazím ruku pod tvé levé ňadro a pak… pak sežeru tvoje srdce přímo před tvýma očima… a ty na vlastní oči uvidíš, jak se ze slov stává empiricky ověřitelná skutečnost, exaktní fakt.
Inventura
Když máš pochvu nebo penis, máš nástroj výchovy, myšlení a moci. Když máš orgán, je nový člověk za dveřmi. Ale teď v přelomových časech, nemluvme o orgánech. Eros je to správné slovo. A ty víš, že eros je eugenický nástroj. Víš dobře, že ideální obec se pěstuje eliminací a chovem. Neboj se pracovat na člověku. Užitečné jest krásné a škodlivé ohyzdné. Pracuj na člověku. Je poddajný, ohebný a měkký. Snaž se, ať je to sexy, reprezentuj a selektuj. Selektuj, aby nejlepší muži obcovali s nejlepšími ženami a nejhorší muži s nejhoršími ženami, ale nezapomeň, že provádění toho musí zůstat tajemstvím. Neboj se filosofického násilí, je svůdné a kromě toho, evoluční teorie už se zase smí a Darwin je v kurzu. Vyber si platformu, nejlépe pedagogickou fakultu, a zažádej o grant. Půjde to hladce, uvidíš. Když máš pochvu nebo penis, nemusíš se bát sourozenectví velikosti a hrůzy. Jde přeci o nejdokonalejší chov, o tvorbu budoucího člověka pěstěním a na druhé straně ničením těch nepodařených. Víš dobře, že každým růstem do výše a velikosti roste člověk také do hloubky a hrůzy. Friedrich Nietzsche je s tebou. A také přírodní výběr je na tvé straně a přírodní výběr je eugenický nástroj a to je eros a eros je hra a hra je symbol světa. Všechno do sebe zapadá, když máš pochvu nebo penis.
Inventura
Našla jsem ho přes inzerát… Nic moc jsem si od toho neslibovala, ale vypadal celkem roztomile… A hned po prvním setkání jsem věděla, že ho fakt chci… v reálu byl ještě roztomilejší… takovej brouček… a ty jeho krásný oči… Tak já od vztahu očekávám hlavně pocit bezpečí, že se můžu spolehnout a být si jistá, to snad není nic zvláštního… Taky jsem chtěla, aby se mi maximálně věnoval, aby mi naslouchal… a to on pozorný byl… A taky se potřebuju cítit svobodně… a s ním mi teda pocit volnosti nechyběl, což bylo fajn… Ani proti mým kamarádkám nic neměl, a to jsem fakt ocenila… Všude chodil se mnou… a to můj bývalej teda ne, to byl takovej pecivál, ale tenhle chodil rád… Někdy bych ho i nechala doma, ale on tam pak dělal takovej binec, že jsem ho radši brala s sebou… Tak jasně, musela jsem si ho trošku vydrezúrovat, ale on se učil rychle… byl na mě hodnej, nezlobil… Večer jsme se vždycky koupali spolu a pak jsme se k sobě přicucli a koukali na telku nebo na filmy… Jasně, někdy se taky potřeboval vyvenčit, to pro mě nebyl problém… Pokud jde o jídlo, byl nenáročnej, stačily mu zbytky… Odpoledne rád vyspával… a taky se zavrtával do toho svýho kutlochu a něco si tam šmrdolil… Někdy byl ale neodbytnej, to pak furt slintal a nedal pokoj… takže když jsem na něj v takový chvíli neměla náladu, buď jsem ho okřikla, anebo jsem ho teda nechala, ať se nějak udělá… byl to takovej můj muchlínek… Ale kdyby si na mě venku někdo dovoloval, tak vystartuje… to on zase uměl vystrčit drápky… No ale když pak ten můj miláček onemocněl, tak jenom koukal do stropu nebo do zdi… bylo mi ho tak líto… jídla se ani nedotknul a celej schlíplej tam tak ležel… pořád ho vidím… To s ním teda žádná zábava nebyla… Pak začal i trochu smrdět, tak jsem ho uklidila do kumbálu, aby mi tím nezadělal celej byt… Tak jasně, že se mu to nelíbilo, ale já ho chtěla mít doma a jemu by se taky určitě stýskalo… No a jednou ráno jsem ho našla úplně tuhýho… Chlapeček můj roztomiloučkej… Tak jsem ho zabalila do hadrů na podlahu, nasoukala do igelitovejch pytlů, vynesla ho ven, a hodila do popelnice před barákem… ach jo… Ale teď už mám novýho… a je to fakt fešák…
Inventura
… jenom na okraj předesílám, že naše podnikání neporušuje žádný zákon a pouze reaguje na poptávku. Oblastí našeho zájmu jsou, řekněme, fatální události, které dělíme do několika kategorií. Náš klient si z nich může vybrat zcela svobodně podle svých preferencí. Jednou z těch kategorií jsou například „Nejbrutálnější bouračky“, to už je taková klasika. Nabízíme videa přímo z akcí, fotky, a sbíráme dokumentaci jak od přímých účastníků, tak od náhodných svědků. Samozřejmě máme také svoje lidi v terénu. Tady bych rád vaším prostřednictvím poprosil veřejnost. Prosím vás, neposílejte nám fotografie pomačkaných aut. Na to nikdo není zvědavý. Největší pozornost samozřejmě přitahují zranění lidé. Zajímá nás především člověk v havarovaném autě. A samozřejmě, čím větší poškození člověka, tím větší počet shlédnutí. Taková videa mají smysl. Na tom už se dá slušně stavět. Pak tu máme kategorii „Násilí a výtržnosti“, to je velmi populární kategorie. Hodně teď frčí hlavně násilí mezi dětmi. Opravdu mimořádný úspěch máme s poměrně nově založenou sekcí „Nejhnusnější rozchody“. Nejen, že k této kategorii sbíráme materiály od lidí, ale také jsme k této sekci zřídili speciální poradnu. Řekněme, že se chcete rozejít s partnerem. Naši odborníci vám poradí, jak to udělat co nejlépe pro vás. My říkáme svým klientům: Existuje na světě člověk, kterého máte raději než sebe? Ne. Nikdo nežije těch vašich 24 hodin denně. Takže netrapte se, užijte si to a pošlete nám dokumentaci přímo z místa. To je naše filosofie. Podívejte se, šťastné konce jsou jenom v pohádkách a ty nikoho nezajímají. Lidi zajímá realita. Skrupule a ohledy vám akorát ochuzují život. Příklad. Rozchody po sms už jsou běžná věc. Takový rozchod člověku ublíží tím víc, čím déle trval vztah. Když už se s někým rozcházíte takhle, máte asi dobrý důvod. Takže proč po sobě nezanechat pořádnou stopu. Měli jsme tady případ dívky, která po poradě s našimi odborníky poslala partnerovi sms asi v tomhle znění: I kdybys měl holou řiťku, zahřála bych tě svou náručí a oblékla bych tě pusinkama. Hlavně, aby tvoje srdíčko bylo šťastné, lásko moje. Po takové zprávě se její partner samozřejmě cítil bezpečně a opravdu šťastně. O dva dny později mu na radu našich specialistů poslala zprávu, která zněla asi takhle: Nemá to smysl. Myslím, že budeš šťastnější beze mě. Přeju ti to z celého srdce. A konec, to byla její poslední slova. Jistě si dokážete představit, jakou asi jizvu v tom chudákovi po sobě nechala. Ale o to jde, užila si ten pocit převahy a pěkně si osladila tu hořkou událost, kterou každý rozchod určitě je. Jiný příklad. Měli jsme tu borce, který žil dva roky s přítelkyní a už jim to přestávalo klapat. Ale přítelkyně otěhotněla a nechtěla na potrat. Tenhle případ našim odborníkům zabral víc času, ale vyplatilo se to. Počkali jsme, dokud partnerka nezačne rodit. Pána jsme nechali doprovodit těhotnou partnerku do porodnice. V porodnici těsně před porodem jí oznámil, že od ní odchází a ještě nám tu událost pěkně zdokumentoval. To je akce na kterou jsme velmi pyšní. Nezapomenutelné video z této události mělo obrovský úspěch u diváků. Mohl bych se samozřejmě dál chlubit celým výčtem úspěchů našeho podnikání, ale tady bych rád poděkoval především lidem za jejich životy. My říkáme: vaše životy, vaše úspěchy.
Inventura
Člověk myslí na člověka podle věcí, kterých se dotýkal, dveří, které otevřel, podle přechodu pro chodce, podle čísel tramvají, obrubníku, který překročil, a vůně v keři zastřené podzimním vzduchem, člověk myslí na člověka podle vyryté rýhy v prkně jedné lavičky, proměnlivé barvy světla v koruně stromu, podle ulic, kterými šel, člověk hledá člověka na schodech k parku, hledá letmý dotyk prstů na bezbarvém zábradlí, ovzduší zkrabatělé hlasem, rukopis v rovném povrchu, člověk hledá člověka podle světla, ve kterém stál, podle spojených dlaní a smíchu, který jemně rozevlál obrysy, člověk myslí na člověka a slzy padají do otevřeného kapesního zrcátka, a kapky tečou po skle, a ženy jsou o to krásnější, že jsou cizí, a muži jsou o to šarmantnější, že jsou cizí, a každý muž a každá žena je hvězda, a člověk hledá modrou notu, člověk myslí na člověka a drží modrou notu na východ od hudby, člověk je modrá nota, neskákej, prosím, do tečky na konci věty.
Je to kázání. Whitman nabádá člověka, aby se nikdy před nikým nehrbil a šel svou cestou, aby nefixoval skutečnost zmrtvujícím pohledem…
Lidská vzájemnost omezuje a nakonec jde právě o to omezovat se, omezit se kvůli druhému.
Skrz chodby nemocnice se vinula nádherná vůně / Lékaři usínali a pak se probouzeli / Poháněla nás výměna tělesných šťáv u čerpací stanice / Později jsme sestoupili borovicovým lesem až / k průzračnému jezeru
Mám oči k ničemu a zmuchlaný kráter po tepnách, / tkaničky bez bot a sežvýkané boty bez nohou.
Člověk v básních Ferenčuhové se ocitá na pokraji smrti a nejistého zmrtvýchvstání.