Ve městě potká příjemné tváře mužů a žen, spatří nádherné květiny za oknem nebo hned za rohem v té nejvíce bezútěšné ulici uslyší zpěv ptáka v kleci; a pokud jde o krajinu, neexistuje krajina bez určitého druhu krásy – jen ať ji hledá ve správném duchu, a určitě ji najde.
Přec láska, jenom láska stojí za to, / vždy krásná bývá, neboť plamen svítí, / ať hoří chrám, či pazderna se vznítí, / ať žárem září železo, či zlato.
Jeho vnitřní krajina je jemnou strukturou vnějšího éterického světa, vtělenou do světa fyzického, a vnitřní síla je vjem, který vzniká odpoutáním éterického těla od těla fyzického v rámci imaginativní aktivity.
Platí o něm holandské přísloví o člověku, který vypouští z úst současně studené i horké.
Vidím určitou souvislost, nebo dokonce podobnost mezi způsobem, jakým tuto krizi řeší Baudelaire a jakým podobnou krizi řeší v jiné době Andy Warhol.
S baudelairovským tématem dandismu, osamocení i tíživé nudy vedoucí k věčnému splínu můžeme propojit řadu současných umělců.
