Přec láska, jenom láska stojí za to (malá antologie viktoriánských básníků)
Přec láska, jenom láska stojí za to, / vždy krásná bývá, neboť plamen svítí, / ať hoří chrám, či pazderna se vznítí, / ať žárem září železo, či zlato.
Přec láska, jenom láska stojí za to, / vždy krásná bývá, neboť plamen svítí, / ať hoří chrám, či pazderna se vznítí, / ať žárem září železo, či zlato.
Vybral a z anglických originálů přeložil Miroslav Macek.
Platnost univerzálního rasového vzorce mohli v Maďarsku vyžadovat snad jen šílenci: během tisícileté historie se Maďaři hojně smísili s potomky Švábů, Slovanů, židů. Základní vlastností Maďarů vždy byla jakási ‚sladká nečinnost‘…
ve slově chtěla jsou těla / ale proč vlastně když si pak stejně přeju / aby mě šukal jako ty