Nápady, obrazy, fragmenty příběhů přicházejí ze snů, z četby, z dětství, z dospělého vnímání světa, z Čech či z Ameriky, ale na tom úplně nesejde; i reálie se Schneedorferovi stávají rekvizitami v nové skutečnosti, kterou staví.
(19. 3. 1937 České Budějovice – 17. 4. 2021 Delta v Britské Kolumbii, Kanada)
Poprvé knižně publikoval v exilovém nakladatelství Poezie mimo domov v roce 1987 v Mnichově (sbírka Básně z poloostrova). Jiří Kolář mu ve své pařížské Edici revue K vydal sbírky Verše léta a zimy (1989), Minipříběhy (1990), Pozůstalá vzducholoď (1991) a Návrat (1991). V devadesátých letech tiskl Schneedorferovu poezii v Literárních novinách Ivan Wernisch. V roce 2002 vyšel v nakladatelství Torst rozsáhlý svazek Básně (edičně připravil Jan Šulc, doslov napsali Emil Juliš, Petr Král a Jan Štolba), následovaly básnické knihy Horizont je daleko (Protis, 2009) a Elegie (Pulchra, 2012).
