Já si, pravda, častokrát všelico představuji, Malina mě na to většinou upozorní, ale přesto si ani zdaleka nedokážu představit, jak přesný a neobyčejný zrak a sluch musí mít.

Když jsem si přiložila dvojčata k prsu, praskla bublina, ve které jsme během těhotenství žili. Od chvíle, kdy přijdou na svět, se děti už rodičům vzdalují.

Cože? Tvoří zlo? A tam je to vážně napsaný? A nevymyslel sis to, starej? Že ti už jebe a tohle sis vymyslel, vosamělej, smutnej na tom svým slamníku?

Jsme poslední generace, která ví, co je to skutečné přátelství mezi dvěma lidmi a že přátelství mezi stovkou lidi je jen chiméra.

O sbírce básnířky z Pobořanska Jany Polcerové Světlo a stín napsal Radek Kuncipál ze Strakonic: „Je možné, aby tolik krásy a lásky objevil v našem světě širém jeden člověk?“