Na břeh
RAVT je dočasně pozastaven! Více čtěte po rozkliknutí.
Magazín Ravt nedostal ministerskou podporu, z níž by mohl rok provozovat na obtýdenní bázi kvalitní ani nekvalitní literární občerstvení pro své publikum. Protože z přiznané dotace 30.000 korun nejsme schopni publikovat 24 čísel Ravtu za rok, zajistit dvanáctiměsíční chod jednočlenné redakce, ohodnotit práci webmastera Petra Cibulky a webeditora Vojtěcha Němce, natož honorovat básnické, esejistické a prozaické příspěvky, je činnost Ravtu počínaje tímto číslem pozastavena.
Za tři čtvrtě roku jeho existence do magazínu Ravt přispěla původními a dříve nepublikovanými texty řada výrazných osobností střední a mladší básnické generace, necelá desítka vynikajících prozaiků a a několik esejistů. Dávali jsme si (odpusťte nevýstižný plurál) záležet na tom, aby Ravt byl prestižní či, chcete-li, výběrový, ale současně otevřený pro mladé a začínající autory. Bez jakýchkoli cenzurně-redakčních zásahů jsme otiskovali leckdy vášnivé, nepříjemné a neformální polemiky a protireakce na dříve otištěné sloupky a úvahy. Rubrikou Odlesk jsme věnovali pozornost fotografujícím slovesným umělcům i fotoprofesionálům, kteří portrétují básníky a spisovatele.
Ráda bych vyjmenovala nejen autory, kteří přispěli do tohoto posledního čísla 7/2017, ale i básníky a prozaiky, kteří se nechali nalodit k plavbě po Divoké vodě od nejistých začátků magazínu – a poděkovala všem šedesáti pěti za to, že Ravtu bez nároku na honorář věnovali svá nová, dříve nepublikovaná literární díla, nebo pro Ravt „na zakázku“ psali úvahy a sloupky:
Za výmluvné fotografie pro Odlesky děkuju:
Za neúnavné plnění rubriky Příležitosti Vojtovi Němcovi a za Literární akce Svatce Antošové.
Poslední číslo Ravtu je věnované tvorbě autorů Ostravska a Opavska. Ráda bych touto volbou mimo jiné podtrhla, že ačkoli příslušnost k regionu v naší republičce není literárním kritériem, lze v tvorbě autorů z tohoto kouta země vysledovat určité paralely, porozumění a blízkost tvůrčího gesta. Vliv díla Petra Hrušky je zřetelný. Vážím si toho, že se stal básníkem posledního čísla právě on. Jeho portrét, zachycený Ondřejem Lipárem, je bez nadsázky nádherný. Spolu s básněmi Petra Hrušky tvoří Divokou vodu verše z rukopisů chystaných sbírek Romana Polácha, Radka Glabazňi, Ivany Kašpárkové a Jana Kunzeho. K autorům tohoto okruhu patří také Miroslav Černý a Jan Nemček, jejichž básně jsme otiskli dříve.
Chviličku.
Načítá se.
-
Olga Stehlíková
(1977) vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze a publicistiku na VOŠP v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora ...Profil
Souvisí
-
Melancholie, která může vyústit v až psychotické mechanismy, možná vystihuje situaci současného umění podobně, jako situaci umění postmoderního vystihovala ironie.
-
Pokud se shodneme na tom, že současné umění je v krizi, pak silně pochybuji, že by nás z ní mohlo vyvést moralizování a s tím spojené nálepkování nebo adorace socialistického realismu.
-
Stáli jsme chvíli na malé čtvercové ploše, která – jak jsme se pak dočetli – sloužila jako zahrada k pěstování zeleniny. Hnojila se lidským popelem. Bylo to vlastně docela rozumné a hospodárné řešení, protože popela bylo v pecích stále dost a byla by škoda jej jen tak vyhodit.
-
Snad jen, že poezie by neměla být ponížena na zpravodajku, na pracovitou dokladačku skutečnosti, která se ve snaze vyjmenovat vše zastaví jen krok před výrazně dořečeným vysvětlením od zcela spolehlivého vypravěče.
-
Jestliže je česká literární kritika ve stadiu klinické smrti, jak je na tom umění? Žije? Nebo i tentokrát máme chystat smuteční oznámení?