Hloupé verše

I když jsme každý jinde
     jsme spolu
i když jsme spolu
     jsme každý jinde

Já mlčím
     protože se nechci opakovat
ty se opakuješ
     protože nechceš mlčet

…

Tak nám ještě zbývá hlazení
(až do úplného vyhlazení)
ale i o tom se už mlčelo jinde
 

Zase ty

Chce se mně napsat jim
co všechno
jsme spolu dělali
a jaké to bylo:

Pak jsem šel
vždycky
do kuchyně pro čaj.
Za vitrínou pokřikovali ptáci
vycpaní po rodičích.

Vždycky to tak bylo:

Ve tmě i ve mně
s tebou i bez sebe.

Ta ženská nemá kapku rozumu
a čtenář čeká marně na
pointu.
 

Poezie

Poezie
se mně líbí
jenom moje vlastní
jiná vůbec

Svědčí to o tom
jaký jsem

vznešený
 

Obejmi démona!

Obejmi démona!
Vyzvi ho k tanci!

Svleč se!
Stůj!
Vykouří ti

z lebky
poslední
pochyby…
 

Spiritus

Dnes ráno ve frontě
s taškou plnou flašek
hleděl jsem do ucha
blondýně cizí

Hrál jsem si s představou
že tělo mám hmyzí
ba co víc bacilí

Moci tak na chvíli
pobýti v kosmu
jejího sluchu…

Pak jsem se ušklíbl:
takové hlouposti!

Leč kdo může věděti
v čím žije uchu?

Mám ženu a dvě děti
tralala ejchuchu!
 

Shůry

Tajemný
stvořiv
klikyhák

se mi dnes
na pleš
vysral pták
 

Post coitum

      Alainu Delonovi

Chtěl bych někdy po souloži
kouřit jen tak v posteli
jako tomu často bývá
ve francouzských filmech

Prostě bych chtěl jenom někdy
poté kouřit v posteli
a ne na chodbě u botníku
jako třeba právě teď
 

Famfáre

Jak jen znělo to slovo…
Vzdálená země…
možná světadíl…

Amnézie? Polulálie?

Konečně co na tom sejde —
vždy lépe nevědět než vědět!

Za dveřmi básně dosud neoschly
a za oknem zas už poezie prší
kapičky třpytí se zrovinka jak perly
na ceckách tlusté úřednice s knírkem
celičký vesmír počíná hráti na trombón

Zní to jak famfáre hochu…

Však to taky sou famfáre teta!
To sám Otec náš! Vrchní Marionetář!

A ty prý aj cosi píšeš…
tož ňa neco přečti…

Přečtu teta přečtu!

Až jednou budeš
na dně truhly
kdo vymačká ti
ze zad uhry?

Tož já nevim hochu…
já temu tak nerozumim…

A co děvčicu…
Máš?
 

Po ránu

V busu vidím krásnou holku
v satanistickém obojku

Slečno
vy padáte
jako anděl
 

Okno do dvora

Nemůžeš spát
i když bys rád
zbavil se pocitu
že něco promeškáš

Světlo tmy? Jiný svět?
Záblesky počátku?

Opravdickou lásku?

Stojíš v okně
pod prašivým nebem
odpadky střepy
krutost všude

Žádná pomoc

Je to v tobě
milánku!
 

Jsem, do prdele, básník v čele!

Proč bych měl pět mezi řádky
když mi stačí slovní hrátky

Když mi stačí slovní hříčky
abych stanul v čele příčky

Z příčky čela hledím za se
za mnou cpe se dav jak prase
 

Na nádraží

Ďábel mi v dlaních podává vodku
tajně srkám na záchodku

Na záchodku na nádraží

Kolik něčí bolest váží
 

Svině

Ať to vemu jak to vemu
zpronevěřil jsem se
už úplně všemu

Matkám otcům tchánům tchyním
ženám svým i ženám cizím
dětem bohu poesii

Mohu sic říkat Ještě žiji
ale ani že jsem přestal
užírati maso svini

mě už nespasí
asi

A ani ji
 

Prosinec

Matka nervosně škube psem
který je ještě štěně:
„Nechoď do té kaluže, debile!“

Matka nervosně škube deštníkem
který je ještě pětiletá dcera:
„Seš blbá? Jak to zase držíš!“

Matka nervosně škube pláštěnkou
která je ještě jednoroční syn
„Neser mě už, nebo ti dám facku!“

A vzápětí mu ji dá

Prší
 

Samsára

Prvotní mysl je čistá
     nerodí se, neumírá —
co zčeří hladinu
     když nefouká vítr?

Nemůžu na to přijít

Včera v noci v našem nebi
     náhle jsi umřela
     a já dlouho nahlas plakal
     a chtěl zemřít
     navždy s tebou

A dnes ráno na Náplavce
     běžela proti mně
     taky s empétrojkou v uších
     a v propoceném tílku
     nějaká dívka

A představ si —
jmenuje se skoro stejně jako ty

Napsal jsem pak o tom báseň

Ukaž mi ji
Neukážu

Není nic k dosažení
     všechno je završeno

A hladinu v bezvětří
     zčeří třeba ryba

Nebo zemětřesení
 

Letní sen

Na zídce u Vltavy
parta teenagerů pije vodku z flašky
a všemu se drsně chechtá
holka v černých punčochách
a černých martenskách
sedí tak
že je jí vidět rozkrok
nedokážu se tam nedívat

O kousek dál
nóbl svatba na Žofíně
blesky fotografů
úsměvy slzavé
rodičové zjihlí
a ženich s nevěstou
jako v nebi tak i na zemi
tančící na Here Comes The Sun

A v cípu nejzazším
tam co je půjčovna šlapacích labutí
s nápisem Zavřeno!
leží dva muži bez domova
jeden mě pozoruje jedním okem
druhý mě nevidí už ani tím druhým
neb přebral okeny
a usnul navždy

Vracím se k holce v martenskách
prosím její kluky o prominutí
a odvádím ji navždy do svého života

Když ji za pár let vracím
kluci už tam nejsou