A i kdyby měla jednoho dne UI dosáhnout dokonalosti a nerozeznatelnosti od lidí, ráda bych si myslela, že k její nadvládě nedojde. Žádný represivní systém v nás nikdy nedokázal zastavit touhu tvořit a lidé jsou stvoření vysoce nostalgická. I kdyby vyšli spisovatelé z módy, určitě se zase najde retroproud toužící po dílech psaných starým dobrým člověkem.

Co když ale není Bůh něco v minulosti nebo nad světem? Co když je naší budoucností, co když teprve přijde na svět skrze nás?

V tomto takzvaném pracovním ideálu, protože skutečným ideálem je absence nutnosti pracovat, nám postupně koroduje celý fyzický aparát a pomalu se sune do propasti úpadku.

Snažili jsme se o poctivou reflexi a o hledání odpovědi na otázku, která nás trápila už na samém začátku: jak by mohla vypadat kritická pedagogika v českých školách?

Přijmout pozici systémově postiženého znamená možnost začít tlačit na změnu, ale zároveň se v jistém smyslu vyloučit, postavit se proti společnosti jako oslabený.

Božskou manou z Ráje jsou tedy všechny ty oříšky a bobule s nápisem „eko“, protože nám slibují, že jejich požíváním jednak odčiňujeme část našeho hlubokého a krvavého hříchu civilizace a jednak se díky nim napojujeme na zdravý a nepoškozený Pra-Čas, kdy bylo ještě všechno v pořádku, kdy Příroda se usmívala, slunce svítilo a vše prostupovala božská Harmonie.

Vytlačování aut z evropských měst se u nás setkává s nepochopením. Když jsem se coby dítě poprvé dostal v raných 90. letech se zájezdem do západní Evropy, chlapům tehdy v evropských městech, které jsme projeli, padaly čelisti z kde čeho, ale z aut především.

Nominace letos získaly knihy, které jsou v našich vodách něčím unikátní a zasloužilé, a ať už pilotní Literu za fantastiku získá kterákoli z nich, přála bych jí hodně dalších úspěchů u čtenářů i kritiků.