Racionální, suverénní a silní se nesnižují k tomu, aby reduktivně dělili svět na dobro a zlo, zajímá je kritická debata, takže dělí svět na normální lidi a úchyly.

Často v rozhovorech mluvil o velkých plánech na novou sérii z období vlády Přemyslovců nebo o svém srdcovém projektu, nedopsaném historickém románu s příměsí hororu Pod úplňkem Hada. Nakonec se ale vrátil opět ke svým oblíbeným Keltům a vikingům v Bretani devátého století.

Vše je otázka míry, proto i mezi lidmi bude dost těch, kteří dočasně v klidu spočinou, ale nakonec při tom správném podnětu se i v nich probudí jejich spící Antiteze.

Ve fyzické realitě lépe zakotvená čísla, jako jsou počty mizejících druhů, stoupající množství skleníkových plynů v atmosféře, stoupající teplota Země nebo hladina moří, jsou coby dluh určený k zeštíhlení odsunuty mimo zorné pole.

V době pozdního reálného socialismu směřoval Vyskočil se svým principem svobody proti institucionalizaci, svým praxím říkal zkoušení a pokoušení, nikdy ne „metoda“; místo divadla provozoval „Ne-divadlo“, ne-předvádění se, ne-reprezentaci, ne-spektákl; místo herectví podporoval autentické jednání.

A i kdyby měla jednoho dne UI dosáhnout dokonalosti a nerozeznatelnosti od lidí, ráda bych si myslela, že k její nadvládě nedojde. Žádný represivní systém v nás nikdy nedokázal zastavit touhu tvořit a lidé jsou stvoření vysoce nostalgická. I kdyby vyšli spisovatelé z módy, určitě se zase najde retroproud toužící po dílech psaných starým dobrým člověkem.

Co když ale není Bůh něco v minulosti nebo nad světem? Co když je naší budoucností, co když teprve přijde na svět skrze nás?

V tomto takzvaném pracovním ideálu, protože skutečným ideálem je absence nutnosti pracovat, nám postupně koroduje celý fyzický aparát a pomalu se sune do propasti úpadku.