Jaro – stromy zakořeněné v půllitrech vysouvají ze svých dřev brčálové listy, štamgasti si pobrukují hymnu a muži v montérkách, budoucí možní prezidenti, skrápějí rumem ženy s křídly, aby nemohly přelétávat.

Neměla by ses ty,
jež spojuješ ruku a srdce,
jmenovat klíčová?

Nejlépe to vyznívá tam, kde je ticho.
Ložnice se otáčí, stromy si to přejí.
Život plný bublin a pohřby uprostřed moře.
Ne, není to jako polštářová bitva.

táto abeceda neroztrhá plachtu, len ňou prebleskne
jej odtlačok leží najhlbšie, prichádza v etapách
to nie smrť, ale vlna diktuje tento príbeh
ako dlho sa chcete takto plaviť?