Tulipány, mužské květiny

A tulipány na záhonu,
vztyčené poslušnými zahradníky,
čekají na popravu.
Dekapitovat!
Dekapitujte všechny ty
červené a bílé, vzrostlou
polskou vlajku, dekapitujte
maršálka Pilsudského
a bitvu u Grunwaldu.
Dekapitujte trojí dělení Polska:
Poláci ho prodávají na rohu
spolu s cetkami, jsme v NDR,
na bílém plastovém talíři
si neseme v jednom korýtku
schnitzel, v druhém brambory,
ve třetím zelí.
Až Poláci spolu s cetkami
vyprodají celé trojí dělení,
zeď padne. Jako záhon tulipánů
v malostranské zahradě.
Jsou to přece mužské květiny,
stojí tak vojensky v pozoru:
stačí vyslat je do boje,
pochodovat se naučí hned, jenom se neumějí
vyhýbat kulkám.
Žádné růže ach růže –
ty jejich ruce a ramena
vždycky trochu za roh,
hlavu nakloněnou,
někdo tam je a čeká na mě,
ach ty koketo růžová,
koketo!
Tulipány proti vám
nemají žádnou šanci,
ani Madona Czenstochowská
jim nepomůže. Ta vždycky
straní růžím.
A potom sbírat bílé a červené tulipánové
mrtvoly,
ty hlavy
anebo už jenom hebké pláty,
které obalovaly
sochu vzduchu:

mužské květiny,
smutný příběh,
křižáci dřepí na hradbách
a vyprávějí si sprosté vtipy.

Náš Baltyk

Ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz!
Od Labe zrádného k rowinám až Wisly nevěrné,
od Dunaje k heltným Baltu celého pěnám.

Syn leží na pláži
v belmondovských brýlích
a nebelmondovských trenkách
a pije Zubra.
Z druhé strany leží dcera,
ve spacáku, oči zakryté, ten stav, kdy s nikým
nemluví, kdy říká, že nikdy
s nikým nebude, protože neumí
s někým být.
A Poláci si pokazili i helskou kosu, udělali
z té výspy
karčmu polsku, karčmu kaszubsku,
přímo na pláži.
GOHEL tu mají na značkách turistických minibusů,
do Helu jede bus číslo 666
a výlez na pláž má číslo 66.

– Slova jsou průmět mysli
a nezamysli.
(V Nezamyslicích, v té díře,
jsme jednou vařili před nádražím na liháku
konzervu slepice na paprice.
S klukem, kterýmu smrděly nohy, nikdy
jsem s ním nic neměla, naposledy jsem ho viděla
před třiceti lety.
To se taky jedly
konzervy husí a kachní krve.
Naprosto nesmyslné vzpomínky.)

Čtyři Poláci jdou po pláži,
rozprostřeni v prostoru,
nakrátko ostříhaní
a v plážových hadrech,
budoucnost národa.
Za nima kráčejí v odstupu
dvě typky v plavkách,
na prsou nápis
FRESH VIBE.
FRESH TRIPE?
(Tripe může znamenat i dršťky.)
A celou dobu výhled
na heltné pěny Baltu.
Kniha v dětství o slovanských kmenech,
jak ustupovaly pořád dál – Polabané, Pomořani, Črezpěňané a Chyšané,
zaháněni německým
živlem.
Bílý kůň Svantovítův na Rujaně naposled zaržál
a pak se kněz Domabor vrhnul do ohně.
Koktejl slovanské ideologie!
(Slovanský sjezd na Slovanském ostrově v r. 1928.
Zvláštní komitét pro ženy pod vedením madam Murkové,
aby měly manželky profesorů
co dělat.)
Ale Poláci tu vydrželi.
Nie Atlantyk,
nie Pacifik,
ale náš Baltyk!
Náš Pucifik v zatoke Puckej!
A nad Baltykem dřepí kamenný husita:
V sluch ať hučí Balt mi rozkypělý
jako bubny ku krvavé srážce,
tak tu budu dlít zkamenělý,
věkovitý slávy české strážce –

Existence není čistá hra.
Ani jedince, ani národa.
Kašubo! Husito! Gibraltare!
Gibraltarský opičky!
Tenhle svět jede na prachy,
za prachy zprznili i helskou kosu.
Banknoty rodí další banknoty,
nemá to konec,
po pláži chodí banknoty v plavkách,
tata mama córka syn,
hlavně se nenamočit
v existenci! v slaný měsíční polívce!
A Immanuel si to štrádoval jen pár desítek kilometrů vedle,
u kosy wišlanskej, Königsberg.
Hovno, Kaliningrad!
Národ baltských Prusů, který nám zabil
Vojtěcha.
Dějiny,
rána do zubů.
Kocháš náš Baltyk?
Kocháš foki našego Baltyku?
Uwaga: foki gryžú.

– Slova jsou průmět mysli
a nezamysli.
Přemysl Nezamysl Křesomysl Soběmysl
Toběmysl:
jen pro tebe
soukromý chodníček
mezi tím, co bylo,
a tím, co nikdy nenastalo
– Hlavu opřete, bych zíral, bratři!
hrdě před sebe, jak reku patří –
ty srstnatý hyperaktivní kocomoure.