Vrásčitě napjaté listy vyschlého avokáda,
jako by předpověděly zbloudění syžetů
na jejich nonstop pouti.
Burácivý hlas: „Eloi! Eloi!“
třese prostorem, že se ti vyvrkly kotníky
a při pádu jsi jazykem olíznul asfalt.

A tak se musí deprese vymývat v alkoholu podobně jako fotografie v lázni a rozkolísaná nálada nahrazovat ztlumením, abys mohla další den znovu pochybovat, znovu se ploužit, znovu se probouzet jako fénix z přeplněných popelníků.

Pod konečky prstů jsem cítil tvou opálenou kůži a ty jsi mě svýma silnýma pevnýma rukama hnětl k novému životu, vlastně jsi mě vytvářel, má bedra, vnitřní stranu stehen… ale stejně tak jsi utvářel sám sebe.

Často se stává, připomenul jsem, že únosci rodiče vydírají tím, že dlouho nedají o sobě vědět.

† 4. 11. 2020

Mocná příroda rozkroutila vemena i struky / kožovité listy tvrdí muziku

Petru Hrbáčovi k padesátinám.