tohle je můj život v masové kostce
nakrájej ho a postav koncentrační
tábor z masových kostiček jako jsi ho
postavila ze svého života buď mou Irmou

Jak nemotorný je ten tulák z nebe spadlý!
Kdys krásný, jak je směšný, plný rozpaků!
Ten kolem zobáku ho svojí lulkou škádlí,
ten kulhá po chromci, jenž vzlétal do mraků.
(z překladu Jiřího Pelána)

Stoupal vzhůru. Mohl jít se zavřenýma očima, tak dobře cestu znal. Měl spočítáno, po kolika krocích bude dřevěný předěl nahrazující schod. Již nezakopne. Přesně věděl, kdy se ozve bolest v lýtku a kde se zadýchá.

(Evě Prchalové)