Chodím po domě
oblečená jen do svých vlasů.
Ztráty po noční bouři:
několik popadaných zelených rajčat,
ulomená špička mladého kiwi.

Pokládám mrtvé na koberec
A procházím se po nich
Jsou krásní
Do některých uléhám
Jiní mě hladí
Vkládám si do úst tolik mrtvých
Kolik mohu sníst

Stará a nová čistička, které se dělily o odpad přitékající z celého města, stály za sebou na ostrově jako vládkyně řeky.

Má snoubenice píchla se do prstu,
má lesní šerostenka v tanci spala.
V poli plála červená světla.

Nadpozemský malíř o večerní chvíli
u podnoží skal a na rostliny,
do písku jako na zlaté žíly,
rozmisťuje fialové stíny.

29. prosince sněžilo
ale jenom V Jirchářích
nikdo si nevšiml
a sněhu chyběla paginace