Ferenc Futurista Book Club 1
Nový debatní pořad.
Knižní klub v anglosaském stylu – tentokrát nad knihou Petry Hůlové: Zlodějka mýho táty (Torst, 2019). Jednou za měsíc si přečteme jednu knihu a pak se na hodinu a půl setkáme v klubu Ferenc Futurista (Vrážská 324, Černošice) a formou moderované debaty si o ní promluvíme. Půlku večera pouze mezi sebou, ve druhé půli spolu s autorkou či autorem (nebo překladatelkou, překladatelem).
Každého setkání se může zúčastnit pouze deset čtenářů. Své místo si každý zajistí přihlášením na adrese havelkova@grido.cz a zaplacením příspěvku 100 Kč. První setkání moderují Ondřej Lipár a Jitka Hanušová, od druhého se přípravy, dramaturgie i moderace ujmou Eva Havelková a Jana Sticzayová.
Chviličku.
Načítá se.
Chviličku.
Načítá se.
-
Jitka Hanušová
Jitka Hanušová (1982), básnířka, překladatelka, nakladatelská redaktorka, fotografka. Vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a finštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Za „olomouckých let“ se ...Profil -
Ondřej Lipár
(1981) je básník, novinář a fotograf. Vydal sbírky básní Skořápky (OKH, 2014), Komponent (Fra, 2013) a Retro (Host, 2023). S Barborou Votavovou připravuje knižní podcast Do slov. V letech 2019 ...Profil -
Petra Hůlová
(1979), spisovatelka. Zlodějka mýho táty je její desátý román v nakladatelství Torst. Píše také divadelní hry. Je nositelkou mnoha literárních cen a zakladatelkou Asociace spisovatelů. Její knihy jsou hojně překládány.Profil
Souvisí
-
Břicho macechy, který nevidím, vidím všude. Jen ráno, než si na to vzpomenu, asi jednu sekundu nevím, že existuje.
-
Digitální skarabové mi žvýkají měkké tkáně / promiň spal jsem někdo umřel / pod polštářem mi vybuchují svaté verše
-
Připadám si spíš jako s klientem než jako s kolegyní a poprvé mi se vším všudy dochází, co to pro Hnutí znamená ideologicky spravovat tak rozsáhlé impérium.
-
Při příležitosti stého výročí finské nezávislosti uvádíme výběr básní z projektu RUNOO1 (čti runosto) překladatelky Jitky Hanušové. I z tohoto malého vzorku finské poezie posledního století je znát, že některá témata, jež máme s Finy spojena, jsou pro ně vskutku bytostně příznačná: příroda je všudypřítomná, počasí a jeho vrtochy nevyčerpatelným zdrojem kontemplací a to vše podtrhuje výrazná dávka existencialismu – tesknota, temnota duše, osamělost, smrt. O to víc pak doceníme záblesky humoru, sebeironie či milostného vzplanutí.
