Když ve Třetí severní síni vyšel Měsíc, vypravil jsem se do Deváté předsíně

ZÁPISEK Z PRVNÍHO DNE PÁTÉHO MĚSÍCE ROKU, KDY ALBATROS PŘILETĚL DO JIHOZÁPADNÍCH SÍNÍ

Když ve Třetí severní síni vyšel Měsíc, vypravil jsem se do Deváté předsíně pozorovat spojení tří Přílivů. K něčemu takovému dojde pouze jednou za osm let.

Devátá předsíň je pozoruhodná třemi velkými Schodišti, která se v ní nacházejí. Její Zdi lemují mramorové Sochy, jsou jich stovky a stovky, jedna Úroveň za druhou, a zvedají se do vzdálených výšin.

Vyšplhal jsem po západní Zdi až k Soše Ženy nesoucí Včelí Úl, patnáct metrů nad Dlažbou. Žena je dvakrát až třikrát vyšší než já a Včelí Úl je posetý mramorovými Včelami zvícími mého palce. Jedna Včela – z toho se mi pokaždé lehce rozhoupe žaludek – jí leze přes levé Oko. Vmáčkl jsem se do Ženina Výklenku a počkal jsem si, až ze Spodních síní zaslechnu burácení Přílivů a až ucítím, jak se Zdi chvějí silou toho, co má záhy nastat.

Nejdřív přišel Příliv z Dalekých východních síní. Tento Příliv nenásilně vystoupal nejvýchodnějším Schodištěm. Neměl nijak výraznou barvu a Vody z něj bylo jen po kotníky. Roztáhl se po Dlažbě jako šedé zrcadlo, jehož povrch mramorují žilky Pěny v barvě mléka.

Potom přišel Příliv ze západních Síní. Tento Příliv vyburácel po nejzápadnějším Schodišti a s převelikým Třeskem zasáhl východní Zeď, až se všechny Sochy rozklepaly. Jeho Pěna byla bílá jako staré rybí kosti a její zvířené hloubky měly barvu cínu. Během několika vteřin dosáhlo Moře k Pasu Sochám První Úrovně.

Naposledy přišel Příliv ze severních Síní. Vrhl se prostředním Schodištěm a zaplnil Předsíň výbuchem třpytivé Pěny bílé jako led. Oslepilo mne to a úplně promočilo. Když se mi zase vrátil zrak, Voda přepadávala v kaskádách ze Soch. V tu chvíli mi došlo, že jsem špatně spočítal objem Druhého a Třetího Přílivu. Vysokánská Vlna se vzdula až tam, kde jsem se krčil. Natáhla se po mně velká Ruka Vody, aby mne vyškubla ze Zdi. Prudce jsem sevřel Nohy Ženy nesoucí Včelí Úl a pomodlil jsem se k Domu, aby mne ochránil. Moře mne zalilo a na okamžik mne pohltilo zvláštní ticho, které přijde, když se přes vás Moře převalí a přehluší vlastní zvuky. Myslel jsem, že zemřu; nebo že mne to odnese do Neznámých síní, daleko od přívalů a hukotu Známých Přílivů. Držel jsem se.

A pak to skončilo stejně náhle, jako to začalo. Spojené Přílivy se prohnaly do okolních Síní. Slyšel jsem rachot a třeskot Přílivů narážejících do Zdí. Moře v Deváté předsíni prudce kleslo až k samotným Podstavcům První Úrovně Soch.

Došlo mi, že cosi držím. Otevřel jsem dlaň a spatřil v ní mramorový Prst, úlomek z nějaké Daleké Sochy, jejž mi do ní vtiskly Přílivy.

Krása Domu je nezměrná; jeho Laskavost nekonečná.

 

Popis Světa

ZÁPISEK ZE SEDMÉHO DNE PÁTÉHO MĚSÍCE ROKU, KDY ALBATROS PŘILETĚL DO JIHOZÁPADNÍCH SÍNÍ

Pevně jsem se rozhodl prozkoumat za svého Života co nejvíc ze Světa. Za tímto účelem jsem doputoval až do Devítisté šedesáté síně na Západ, Osmisté devadesáté síně na Sever a Sedmisté šedesáté osmé síně na Jih. Vylezl jsem do Horních síní, kde se Oblaka pohybují v pomalém procesí a z Mlh se zničehonic vynořují Sochy. Prozkoumal jsem Zatopené síně, v nichž Temné vody zarostly bílými lekníny. Viděl jsem Zchátralé síně na Východě, kde popadaly Stropy, Podlahy – někdy dokonce i Zdi! – a příšeří protínají paprsky šedého Světla.

Na všech těchto místech jsem stál ve Dveřích a díval se před Sebe. Nikdy jsem neviděl ani náznak toho, že by Svět spěl ke Konci, jen pravidelnou posloupnost Síní a Chodeb vedoucích do Dálky.

Žádná Síň, žádná Předsíň, žádné Schodiště, žádná Chodba se neobejde bez Soch. Ve většině Síní zaplňují veškerý dostupný prostor, byť tu a tam se najde Prázdný Podstavec, Výklenek nebo Apsida, ba dokonce i Prázdný Prostor na Zdi, která je jinak posázená Sochami. Tyto Absence jsou svým způsobem stejně záhadné jako Sochy samy.

Vypozoroval jsem, že velikost Soch v jedné konkrétní Síni zůstává víceméně stejná, ovšem mezi Síněmi se značně liší. V některých místech jsou postavy dvakrát až třikrát vyšší než člověk, jinde jsou víceméně v životní velikosti a někde mi dosahují jen po ramena. V Zatopených síních se nacházejí Sochy přímo gigantické – patnáct až dvacet metrů vysoké – ale to je výjimka.

Začal jsem sepisovat Katalog, v němž hodlám zaznamenat Polohu, Velikost a Námět každé Sochy i jakoukoli další zajímavost. Zatím jsem dokončil První a Druhou jihozápadní síň a začal jsem se věnovat Třetí. Z rozsahu takového úkolu se mi občas trochu zatočí hlava, ale jakožto vědec a objevitel mám povinnost vydat svědectví o Nádheře Světa.

Okna Domu shlížejí na Velká Nádvoří; pusté, prázdné prostory vydlážděné kamenem. Nádvoří obvykle mívají čtyři strany, ovšem tu a tam narazíte na Nádvoří s šesti, osmi, anebo dokonce – ta jsou dost zvláštní a ponurá – s pouhými třemi stranami.

Mimo Dům se nacházejí pouze Nebeská Tělesa: Slunce, Měsíc a Hvězdy.

Dům má tři Úrovně. Spodní síně jsou Oblastí Přílivů; když se přes Nádvoří dívám na jejich Okna, jsou kvůli Nepokojným Vodám šedozelená, pocákaná bílou Pěnou. Spodní síně skýtají potravu v podobě ryb, korýšů a mořského rostlinstva.

Horní síně jsou, jak jsem již řekl, Oblastí Oblaků; jejich Okna jsou šedobílá a zamlžená. Občas zahlédnete, jak náhlý zášleh blesku ozáří celou řadu Oken. Horní síně skýtají Sladkou Vodu, která padá v Předsíních v podobě Deště a v Potůčcích stéká po Zdech a Schodištích.

Mezi těmito dvěma (do velké míry neobyvatelnými) Úrovněmi se nacházejí Střední síně, které jsou Oblastí ptáků a lidí. Nádherná Uspořádanost Domu nám dává Život.

Dnes ráno jsem se díval z Okna v Osmnácté jihovýchodní síni. Na protější straně Nádvoří jsem si všiml Toho druhého, jak vyhlíží z Okna. Okno bylo vysoké a temné; krásná hlava Toho druhého s vysokým čelem a elegantně zastřiženou bradkou byla zarámovaná jedním Rohem. Byl zamyšlený; to se mu stává často. Zamával jsem mu. Neviděl mne. Zamával jsem mnohem důrazněji. Začal jsem velmi energicky poskakovat. Ale Dům má mnoho Oken a on mne nespatřil.

 

Seznam všech lidí, kteří kdy žili, a toho, co je o nich známo

ZÁPISEK Z DESÁTÉHO DNE PÁTÉHO MĚSÍCE ROKU, KDY ALBATROS PŘILETĚL DO JIHOZÁPADNÍCH SÍNÍ

Je jisté, že od počátku Světa žilo patnáct lidí. Možná jich bylo víc; ale jsem vědec a musím postupovat na základě důkazů. Z patnácti lidí, jejichž existence je ověřitelná, zůstáváme naživu pouze Já a Ten druhý.

Vyjmenuji nyní oněch patnáct lidí, a pokud to bude podstatné, uvedu i jejich polohu.

 

První osoba: Já

Domnívám se, že je mi mezi třiceti a pětatřiceti lety. Jsem zhruba 1,83 metru vysoký a štíhlé postavy.

 

Druhá osoba: Ten druhý

Odhaduji, že Tomu druhému je mezi padesáti a šedesáti lety. Je zhruba 1,88 metru vysoký a tak jako já štíhlé postavy. Je silný a na svůj věk v kondici. Má světle olivovou pleť. Jeho krátké vlasy a knírek jsou tmavě hnědé. Má šedivějící, takřka bílou bradku; úhledně zastřiženou a mírně špičatou. Jeho lebeční kosti jsou obzvláště pěkné – lícní kosti vysoké a aristokratické, čelo vysoké a impozantní. Vzato kolem a kolem působí jako přátelský, ale lehce asketický člověk, jenž svůj život zasvětil intelektuálnímu zkoumání.

Tak jako já je vědec a jediný další živý člověk, takže si přirozeně vysoce cením jeho přátelství.

Ten druhý se domnívá, že kdesi ve Světě je skryto Velké a Tajné Vědění, které nám propůjčí ohromnou moc, jen co ho objevíme. Není si zcela jist, v čem toto Vědění spočívá, ale porůznu naznačil, co by mohlo obnášet:

1. jak porazit smrt a stát se nesmrtelným

2. jak se naučit telepatii a zjistit, co si myslí jiní lidé

3. jak se proměnit v orly a létat ve Vzduchu

4. jak se proměnit v ryby a plavat v Přílivech a Odlivech

5. jak silou myšlenky pohybovat předměty

6. jak zhasínat a opětovně rozsvěcet Slunce a Hvězdy

7. jak ovládnout lidi nižšího intelektu a podřídit je naší vůli

Ten druhý a já pilně pátráme po tomto Vědění. Scházíme se dvakrát týdně (v úterý a v pátek) a probíráme práci. Ten druhý si velmi pečlivě organizuje svůj čas a nikdy nedovolí, aby naše schůzka trvala déle než hodinu.

Pokud si žádá mé přítomnosti někdy jindy, volá „Piranesi!“, dokud nepřijdu.

Piranesi. Takhle mi říká.

Což je zvláštní, protože pokud si vzpomínám, takhle se nejmenuji.

 

Třetí osoba: Muž v Krabici od Sušenek

Muž v Krabici od Sušenek je kostra, která spočívá v Prázdném Výklenku ve Třetí severozápadní síni. Kosti jsou uspořádané osobitým způsobem: ty podobně dlouhé jsou vybrané a převázané provázkem z chaluh. Napravo je uložená lebka a nalevo stojí krabice od sušenek se všemi malými kostmi – kůstkami prstů na rukou i nohou, obratli atd. Krabice od sušenek je červená. Jsou na ní vyobrazeny sušenky a píše se na ní Huntley Palmers a Rodinný kruh.

Než jsem Muže v Krabici od Sušenek objevil, motouz z chaluh vyschl, rozpadl se a on tak zůstal dost neupravený. Vyrobil jsem z rybí kůže nový motouz a balíček kostí znovu svázal. Nyní je opět spořádaný.

 

Čtvrtá osoba: Skrytá osoba

Jednoho dne před třemi lety jsem vystoupal po Schodišti do Třinácté předsíně. Když jsem shledal, že Oblaka odplula z Oblasti Horních síní a že tyto Síně jsou jasné, čisté a plné Slunečního Svitu, rozhodl jsem se je dále prozkoumat. V jedné ze Síní (v té, jež se nalézá přímo nad Osmnáctou severovýchodní síní) jsem našel polorozpadlou kostru vklíněnou v úzkém prostoru mezi Podstavcem a Zdí. Ze stávajícího rozložení kostí soudím, že původně zaujímala polohu vsedě s koleny přitaženými k bradě. Pohlaví se mi zjistit nepodařilo. Kdybych si ty kosti vytáhl k dalšímu zkoumání, v životě bych je už nedostal zpátky.

 

Pátá až Čtrnáctá osoba: Lid Alkovny

Veškerý Lid Alkovny je kosterní. Jejich kosti jsou uložené bok po boku na Prázdném Podstavci v nejsevernější Alkovně ve Čtrnácté jihozápadní síni.

Předběžně jsem určil tři kostry jako ženské a tři jako mužské a u zbylých čtyř nedokážu pohlaví zjistit ani přibližně. Jednu z nich jsem pojmenoval Muž s Rybí Kůží. Kostra Muže s Rybí Kůží je neúplná a mnoho kostí je hodně omletých Přílivy. Z některých zbylo sotva víc než pár kostěných oblázků. V některých jsou na koncích vyvrtané dírky a v nich útržky rybí kůže. Z toho jsem vyvodil několik závěrů:

1. Kostra Muže s Rybí Kůží je starší než ostatní

2. Kostra Muže s Rybí Kůží byla kdysi vystavená jinak, její kosti propojovaly řemínky z rybí kůže, ale ta kůže se časem rozpadla

3. Lidé, kteří sem přišli po Muži s Rybí Kůží (patrně Lid Alkovny), chovali lidský život v takové vážnosti, že trpělivě posbírali jeho kosti a uložili ho s vlastními mrtvými

Otázka: až budu cítit, že umírám, měl bych si jít lehnout k Lidu Alkovny? Odhaduji, že je tam místo pro čtyři další dospělé. Ačkoli jsem mladý a ode dne mé Smrti mne (doufám) dělí ještě nějaká doba, již jsem nad touto záležitostí přemýšlel.

Další kostra leží vedle Lidu Alkovny (byť tahle nepatří mezi lidi, kteří žili). Jde o ostatky tvora zhruba 50 centimetrů dlouhého, jehož ocas byl stejné délky jako jeho tělo. Porovnal jsem tyto kosti s nejrůznějšími Tvory, kteří jsou zpodobeni na Sochách, a dospěl jsem k názoru, že patří opici. V Domě jsem nikdy živou opici neviděl.

 

Patnáctá osoba: Složené dítě

Složené dítě je kostra. Mám za to, že jde o zhruba sedmiletou dívku. Sedí na Prázdném Podstavci v Šesté jihovýchodní síni. Kolena má přitažená k bradě, ruce má obemknuté kolem kolen, hlavu skloněnou. Na krku jí visí náhrdelník z korálu a rybích kostí.

O vztahu tohoto dítěte ke mně jsem se něco napřemýšlel. Jak jsem již vysvětlil, ve Světě jsme naživu jen Já a Ten druhý a oba jsme muži. Jak bude mít Svět Obyvatele, až budeme mrtví? Soudím, že Svět (respektive Dům, neboť ty dva jsou prakticky vzato identické) si pro Sebe přeje Obyvatele, aby byl svědkem jeho Krásy a příjemcem jeho Milostí. Předpokládám, že Dům zamýšlel dát mi Složené dítě za manželku, pak se ovšem stalo něco, co tomu zabránilo. Od té doby, co mne napadla tato myšlenka, mi připadá jen správné podělit se s ní o to, co mám.

Navštěvuji všechny Mrtvé, obzvláště pak Složené dítě. Nosím jim jídlo, vodu a lekníny ze Zatopených síní. Mluvím s nimi, vykládám jim, co jsem v poslední době dělal, a líčím jim všechny Divy, které jsem v Domě viděl. Takto vědí, že nejsou sami.

Tohle dělám jen já. Ten druhý to nedělá. Pokud vím, nedodržuje žádné náboženské zvyky.

 

Šestnáctá osoba

A Vy. Kdo jste? Pro koho píšu? Jste cestovatel, který ošálil Přílivy a přešel Rozbité Podlahy a Zchátralé Schody, aby se dostal do těchto Síní? Anebo jste někdo, kdo třeba obývá mé vlastní Síně dávno po mé smrti?