Most Walta Whitmana odsud neviděn, ale uschlé listy trávy se jásotem zalykají. Žehnají. Déšť dýchá silně a plaše jako staré kaštany. Zavlažovací, životodárná funkce deště je jistě ta nejduchovnější.
(1957, Praha), rozená Tausingerová, vystudovala klavír na Pražské konzervatoři. Ve Filadelfii vychodila Curtisův hudební institut. Na Pensylvánské univerzitě studovala anglistiku, studia ale nedokončila. Vydala básnické sbírky Noční krční hřídel (Host, 2006), Místo nedělí (MaPa, 2008), Nahmatávání dna (Malina, 2012), Máme to ještě lehké, jak jednou bude jasné (dybbuk, 2017), Skromná místa nespaní (tamtéž, 2020) a prozaickou knihu Americký román (Paper Jam, 2020). S Milanem Děžinským připravila výbor z poezie Sharon Oldsové Papežův penis a jiné básně (Host, 2014).
