Jsem ráda, že vychovávám svou dceru v Karibiku, vidím, jak se učí jména stromů a ptáků, kteří už zítra možná nebudou existovat. Připravovat s přítelkyněmi ocet z banánů podle receptu, který moje máma kdysi zaslechla od babičky.

V karnevalu a performanci se nachází ono speciální místo, někde mezi pozorovatelem a účastníkem, z něhož ony stařeny zažehnaly apokalypsu.

Dnes Rita Indiana patří mezi nejzajímavější autorky generace navazující na velikány latinskoamerického post-boomu, a to nejen v oblasti Karibiku.

Lesbictví bylo v době vydání knihy v tradičních mexických komunitách tabu, někde bylo dokonce považováno za nemoc.

Agresivní nástup neoliberalismu měl ovšem za následek, že se Nikaragua otevřela západnímu trhu. Najednou byla mnohem snadněji k dostání jak cédéčka, která se dříve do země různě pašovala a kamarádi si je půjčovali mezi sebou jako vzácnost, tak hudební nástroje a lepší technické vybavení.

Trvala na tom, že organizace dělníků je jediným prostředkem obrany proti stávajícímu systému. Vlakem objížděla Portoriko, po ruce neodmyslitelný zápisník, do nějž chaoticky zaznamenávala své myšlenky, které později vycházely v nejrozmanitějších literárních formách.