Jedná se – dalo by se říci – o diskursivní poezii, poezii pro vzdělané, která směřuje k horizontu kritického uvažování o historii a politice.

Jediné, co metamodernismus a postmodernismus spojuje, je odmítání fanatismu moderny. Metamodernismus adaptuje modernistické cíle prostřednictvím ironie, postmodernismus je chce stejnými prostředky zničit.

Karásek byl za své básně dokonce souzen, byl nucen je obhajovat a hrozilo mu, že přijde o své místo poštovního úředníka, což mu značně komplikovalo životní situaci.

Stránky, kde se Logos střetává s Erotem, jsou plné gramatických chyb a anglicismů, nicméně jistou jazykovou vynalézavost jim upřít nelze. Pole jejich působnosti je totiž poněkud jednotvárné, což musejí editoři dohánět fantazií.

Každá odevzdaná sklenice vyvolá další darování, ať už druhý den, nebo za rok. Předání potraviny je příležitostí k rozhovoru: Ále, dobrý den, jakpak se daří („No, jak se daří – mám vám to říct upřímně, nebo slušně?“), co vy na to, zatím to šlape, koukám, že se daří jabloni, jojo, nechcete jabka, ale ne, my máme dost, no, tak vezměte si trochu a taky máme nový slípky, nechcete jednu, a tak dále. Plody zahrad vztahy udržují, zajišťují jejich obnovu a náplň.

Hudba a poezie vesmíru by proudily do studenta; a také pocit hlubokého tajemství existence, stejně jako vhled do architektury kontinentů a do řídicích schopností, díky nimž fungují velké hydrologické cykly při moderování teploty Země a poskytování habitatu a potravy velkému množství živých tvorů.

V karnevalu a performanci se nachází ono speciální místo, někde mezi pozorovatelem a účastníkem, z něhož ony stařeny zažehnaly apokalypsu.