Kupříkladu v přítomné kauze se Novák rozhodl na Kunderu nalepit znamení nepoctivce, jenž si nezaslouží nic jiného než zatratit, čemuž odpovídá i interpretace všeho, co kdy udělal. Naopak když Novák psal o Mašínech, tak ti mu byli „naši“, a proto mohli udělat cokoli a vše bylo dobře.

Ale ano, už jsem kdysi takové slovo ve spojení s nově vznikající literární tvorbou slyšel, přesněji slýchával, a to docela často…

Řadě z nás, kterým bylo všechno jedno během komunistického režimu, je všechno je jedno i teď.

Zábranského nápad opřít literární výpověď o myšlenkové šablony vyrůstající z intolerance, xenofobie, strachu a nevzdělanosti je nepochybně funkční, neboť čtenářů, které je toto schopno oslovit, není málo a státní vyznamenání od prezidenta by se mohlo také hodit.