Účaří

jen účaří je neměnné
jak celonoční můry
vzpomínky kapou z temene
snem křižovány shůry

bolest, jen bolest utváří
a přimyká nás k účaří

Ze střepů

ze střepů, které posouváme v nahodilých trasách
krystalizuje náhle konstelace
jako sen prostovlasá
zářící smrtí, jež se nepřestává vracet

ne stínohra, ne chaos ani ornament –
přesný řád věcí, souběh singularit
omámen
nedýchám, mrtvý pohled pevně zaryt

spatřeno, souhvězdí náhle vyzařuje do tmy
v dálce se sbíhá v okamžitém bodě
paprsek zazáří a mizí, nadehmotný
a střepy rozpouští se v prapůvodní vodě

Kotě

teprve tehdy… jako dítě
s dědou a sluncem na schodech
koťátko, chytej! zachytí tě
na konci šňůrky, i tvůj dech

klouzavý uzel jako hádě
tak lehounce se sune
a každý další mělký nádech
je souboj s nerozumem

koťátko dosud mělce přede
jak kolektivní svědomí
odvraťte zraky, kráčí středem

zase tam zpátky, k dědovi
teprve tehdy… v nočních dnech
daruj mi, Bože, další dech

Po páteři

za deště žestí, tamburín
si klestí cestu k jambu rým
jak jedno srdce ke druhému
v neznámém slavném Božím jménu

projděte se mi po páteři
vy archandělé s hořícími meči
na cestě k zhasínajícímu keři
k ležícím žebrákům, co vestoje tam klečí

Děkujeme, že vracíte sklo do výčepu

těhotná zají kozla šlukem
co jí příroda nenadělila na kráse
to jí vzala na rozumu
plešatý šaman zaklíná autobusovou zastávku
v Rybníčkách vypuklo povstání

ale po pátém pivu se změnilo v posezení
ve Strašnicích bydlí prašivec
za silných dešťů sedává na sídlištním betonu
vylézá zpod nestříhaných nehtů
uzavírá smlouvy s nečitelnými podpisy

až budem umírat na eldéenkách
ruce tisknuté rukama náhle neznámýma
potři nám rty něčím nevysychajícím
a odvez nás umřít domů
ještě se pokusíme vyslovit něco posledního

z rukopisů z let 2017–2020

Devátý výjev (tichý)

vzduch mezi stébly je tišší než ticho
dýcháš ho, dopíjíš zelený ichor

zítřek zní krvavým výkřikem do pustin
Bože můj, najdi mě tam, kde tě opustím

ze sbírky Výjevy, Host 2013

Tichá villanella

stát za zvukem a tišit rozléhání
když velká slova malí lidé vřeští
mít prázdnou štoudev při zázraku v Káni

nestavět světu na odiv své rány
byť krve víc než kapek v nočním dešti
stát za zvukem a tišit rozléhání

skrýt v úctě plachou vážnost věčné panny
a svazek rukou s palmovými městy
mít prázdnou štoudev při zázraku v Káni

spát na zemi a v stínu svatých strání
z cest nejkratší je cesta do neštěstí
stát za zvukem a tišit rozléhání

zvát nezvané a sami nebýt zváni
do mělkých louží, do životních trestí
mít prázdnou štoudev při zázraku v Káni

je tolik lidí, kolik jen je dlaní:
jsi člověkem svou dlaní, ne svou pěstí
stát za zvukem a tišit rozléhání
mít prázdnou štoudev při zázraku v Káni

ze sbírky Stínohrad, Weles 2008