Je konec listopadu. Každý rok v tomto období začínáme procházet knihkupectví a antikvariáty, protože i nejméně čitelnému příbuznému lze nadělit nějaké ty moudré citáty, životopis osobnosti X nebo aspoň sebrané nejlepší recepty na lívance. Letos je to kruté. Týdny zavřené kamenné obchody nás nutí měnit zvyky. Zkoušíme se s knihami odvážně seznamovat na sítích a domluvený sňatek pečetit přes kurýra přepravní společnosti nebo přinejlepším přes výdejní okénko. Je to klopotné a poškozuje to spisovatele, překladatele, ilustrátory, grafiky, nakladatele i knihkupce stejně jako na jaře, přesněji řečeno: hůř, než na jaře, protože jedině vánoční trh je ten, ze kterého se dá kloudně žít.

Čtení nám leží na srdci. V Respektu číslo 45/2020 vysvětluje Petr Třešňák „Proč děti nečtou“ a co šůviks s tím. Celé říjnové číslo měsíčníku Host bylo věnováno tématu „Kniha jako životní styl“. Na serveru knihatislusi.cz se rozjíždí další covidová knižní iniciativa #knizkaprosestricku, a vy tak můžete koupit a darovat knížku jako poděkování unaveným českým zdravotníkům, čímž zároveň podpoříte i ty knihy, že. A mohli bychom pokračovat — ale pokračovat je přece třeba především čtením. Ideálně takovým čtením, které pozmění časoprostor tak, aby čtenář splynul se čteným, aby propadl blahu hlubokého čtení. Aby v něm jednoduše vzplanula čtenářská vášeň — ejhle téma tohoto Ravtu.

Probuď ve mně vášeň, kniho! A udělej to prosímtě tak velkolepě, jak to umíš s brněnským básníkem Miroslavem Fišmeisterem, se kterým je v tomto čísle veden rozhovor. Je to rozhovor velký, jak sami seznáte. Hned po jeho přečtení se vrhnete na své knihovny, vypleníte je a budete se v nich válet celé týdny, za to vám ručíme! Pokud si nejste jisti, proč byste to měli dělat, poučte se: o čtení jako nezbytné vláze pro duši píše literární vědec Jiří Trávníček. A nebudete v tom nikdy sami, i kdyby vás plesnivá pandemie nepustila na krok z domu. Se svými čtenářskými vášněmi se laskavě netají v oblíbené anketní rubrice Kateřina Bolechová, Lenka Kuhar Daňhelová, Milan Hrabal, Iva Hadj Moussa, Ivana Myšková, Petr Nagy, Miroslav Olšovský, Ondřej Vaculík a Tereza Verecká. Vyzkoušejte si, zda se umíte ponořit jako oni, zda se dokážete stát čteným. Zkuste si to na nových básních Adama Borziče. Na nich to půjde krásně.

Ach, psané slovo: sežer mě. Sežvýkej mě a vyplivni voskované denní zbytky zkažených zpráv a všemožných úzkostí. Jsem trudně prázdná kremrole, chci být osmyslena lahodným krémem příběhu, posypána hrubě drcenou skořicí obrazu. Nevíte, proč vám o tom píšu? Jdu si o tom číst!