Jitka N. Srbová

Nic neroste jen tam, kde není naděje

Drobná publicistika – Slovo
revue Ravt 17/2020

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

vítejte v zahradě duše — novém Ravtu, kterým končí říjen a začíná listopad roku 2020: jak nesnadné období v našich životech, když se pro srovnání vrátíme do stejné doby před rokem. Dnes bojujeme s příliš mnoha nejistotami. Jsme vykořeňováni ze svých denních rytmů, učíme se pracovat jinak, setkávat se bezpečně, nepodávat si ruce, plánovat práci i volný čas velmi opatrně v měnících se podmínkách veřejného života. Mnoho z nás čelí zdravotnímu nebo ekonomickému ohrožení. Kultura, pro nás živá voda, pramení nyní převážně z live streamů a z dobrovolnického nadšení. Málo doteku je fyzického. Málo setkání je živých. A přitom pečovat o sebe a svět tolik pomáhá: a nejen v dobách krizí.

Toto číslo webového magazínu si otevřeně přeje pečovat o zasychající naději: proto je jeho tématem krajina, která nezávisí tolik na možnostech vycházení — krajina vnitřní. Zajímáme se také o účastný vztah s bezprostředním okolím, tedy o zahrady fyzické: svět rostlin a stromů. Svět, který se cyklicky pohybuje od růstu k zániku a vždy znovu obrazí v nové energii jara, je zajímavou alternativou k uměle zastavovanému lineárnímu zimnímu času roku 2020. Opadané listí pod nohama šelestí, ale pod ním leží žaludy se zvědavými klíčky. Právě teď sázíme nové rostliny, které nás už příští jaro odmění květy. Příští jaro, které přijde. Mysleme na to a hýčkejme si to vědomí.

Anketa je ve webovém magazínu Ravt spíše rubrikou drobných úvah, jistě přesahuje obvyklý publicistický rámec. V souladu s tématem čísla jsme hledali spojnici v péči o duši jako o zahradu — s jasným napojením na zahrady skutečné, i kdyby šlo třeba o květináč bylinek na kuchyňském okně. Otázky byly tak jen naznačením prostoru, kde se respondenti mohli pohybovat. Odpovědi vyrostly krásné, rozmanité a košaté — a bez výjimky velmi osobní. Děkujeme, Natašo Černá, Ondřeji Fafejto, Marie Iljašenko, Roberte Jando, Vratislave Kadleci, Yveto Shanfeldová, Jiří Váňo Stigene, Radku Štěpánku, Terezo Šustková a Danielo Vodáčková. Oživujete Ravt nádhernými obrazy, necháte nás procházet se s vámi v blízkosti; díky vám je náš web dnes plný vůní.

Také Pádlo Lukáše Marvana ukazuje, jak jsme životně propojeni se svými zahradami, jakkoliv rostou třeba jen na ploše obýváku. Rozhovor spolu s novými básnickými texty pro Ravt laskavě poskytla Marta Veselá Jirousová. Přestože jsme si z Nové Říše do Hořovic jen psaly, měla jsem pocit, že se s ní procházím ranní mlhou s prvními paprsky slábnoucího slunce, ve světě, který láskyplně rozšiřuje a zvelebuje v duchu filosofie přírodních zahrad. Přečtěte si rozhovor i básně a možná ucítíte vůni podzimních růží, vroucnost přirozeného světa, ke kterému patří stejně silný prožitek štěstí i smutku. Rubrika Poezie je tentokrát vůbec ve všech ohledech zajímavá: tři finské básnířky představuje překladatelka Jitka Hanušová, která stojí též za unikátním projektem překladů děl finských autorů, RUNOO1. Pojďte, vstupte s námi do jiných zahrad, jak je uviděly Mirkka Rekola, Helena Sinervo a Miia Toivio. A až se nasytíte jejich obrazy, možná uslyšíte zvuk psacího stroje, do kterého ťuká Radek Malý. Jeho básně pomalu vylézají, písmeno po písmenu, už jsme tomu pozvolnému vznikání s nesmazatelnými překlepy odvykli, ale budeme si rádi zvykat znovu.

Dívejte se, dotýkejte se větviček a stonků, ve kterých je ukrytý příští rok. Vstupte pak osvěženi do své vnitřní inspirované zahrady — neboť, jak víme, nic neroste jen tam, kde není naděje.

Chviličku.
Načítá se.
  • Jitka N. Srbová

    (1976, Praha), vlastním jménem Jitka Bret Srbová. Básnířka, redaktorka, literární publicistka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. V letech 2006–2011 byla šéfredaktorkou literárního on-line almanachu Wagon, v současnosti je editorkou ...
    Profil

Souvisí

  • DSC_3826-3
    Rozhovor s Martou Veselou Jirousovou

    Zahrada je duší všech svých majitelů

    Ptá se Jitka N. Srbová

    Marta Veselá Jirousová (nar. 1981), básnířka, výtvarnice, učitelka na ZŠ a SŠ, zahradnice. Také maminka čtyř dětí. V šestiletých odstupech vydala tři básnické knihy: Procházka s andělem (Dauphin, 2007), Děti deště (Torst, 2013) a Zahrada (Host, 2019). Na Vysočině, v místě s krásným názvem Stará Říše, buduje a zvelebuje přírodní zahradu podle filosofie „spolupracujme s přírodou, ona bude spolupracovat s námi“. Z poštovní schránky do poštovní schránky si povídáme o duši jako zahradě, o zahradě jako duši a o všem kolem volně rostoucím.

    Fotografie: archiv autorky

    Rozhovory – Rozhovor
    revue Ravt 17/2020
  • To je ale otázka
    Tereza Matějčková

    Umění anonymního zásahu

    Taková podstatná bezvýznamnost nás nepředchází, ale je čímsi, v co bychom měli vyústit. Nejvyšší mocí by byla ta, jíž se její původce sám uzávorkuje – moc zbezvýznamnění.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 17/2020
  • Jak řekl už kdosi chytřejší přede mnou, literární ceny jsou jen hra – vždyť literatura není soutěž s měřitelnými výkony, není to sport ani závodění. A ačkoli se hry mají hrát s vážností ve smyslu přistoupení na pravidla a jistého plného pohroužení se do nich, nemají samy sebe brát smrtelně vážně a nemá v nich být urážek a osobní dotčenosti

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 16/2020
  • To je ale otázka
    Tereza Matějčková

    Hřejivost lajků

    A tak mě napadá: Co když je Facebook tak úspěšný ne proto, že jsme zmetci, kteří chtějí jízlivými komentáři ubližovat druhým, ale z očí do očí to neriskují? Co když nás Facebook přitahuje spíše proto, že druhé rádi „lajkujeme“, ale tváří v tvář cítíme rozpaky?

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 16/2020
  • Krisztina Tóthová

    Pšt! Dopis Evropě

    Pro lásku boží, tohle že by byla Evropa? A opravdu se domníváme, že srdce naší planety bije právě tady, u nás? A vůbec, zkusme se teď ztišit, alespoň na chvilku: bije ještě vůbec? Uf, to se mi ulevilo. Ještě ho slyším. A vy?

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 16/2020