Smažené velrybí prsty,
kojící z prsu nevědomosti,
nastává zvrat nezvratné zvracení do moře,
řekni, byls připraven?

… tady je člověk člověku vlkem.
Tady je vlk vlku člověkem.
Tady je člověk vlku vlkodlakem.
Vlkodlaku – já mu neucpu vlčí jámu ani zvlčilým ocasem…

Pomalu nás zabydlují tiší obyvatelé,
fíky a monstery, rámy obrazů
určují souřadnice,
rozmisťují těžiště pokojů,
panašují čas,
hledají symetrii stěn,
doutnavé vědomí otevírá okna,
rozletět se tak,
jako ptáci proti šedivému nebi.