hřebíček tymián do tvých ran ježíši na kříži
maso bez mystiky
je hovězí zadní
prosté jako prostý člověk
živící se ohni andělů –
volskou tlamou
obsadí náhle propast
před tebou
v popelníku rychle chladnou
žhavý novinky
vosy se sypou na cukřenky
(zbylo v nich ještě na dně)
Je noc. V pokojích
jsou nahá těla. Někdy si obrat
k ničemu, nedokončený,
přisvojí spáč, jímž zmítá sen.
Zda dotknu se toho ramena, tohoto dalšího,
pobídnu, aby se oči otevřely, roztáhly,
aby těla oživla, jak jsme věřili,
jak se stalo, jednou? Volej,
vrať se, Claude, vrať se Enzo, z mezi mrtvých?
Volám ta jména, nikdo se neprobudí.